Poznámkový blok: Argentina 2008
Lumír Král
Poznámkový blok: Argentina 2008 – 1
Před koncem roku 2008 jsem se vydal na svou druhou cestu po Argentině. Tentokrát jsme vyrazili společně se svou ženou Dankou, jakoby na „dovolenou”. Další dva spolucestující byli manželé Petra a Martin Tvrdíkovi, s Martinem jsme byli spolu už v roce 2007, na mé první cestě. Tentokrát jsme vyrazili v době, abychom viděli rostliny kvést, bohužel z druhé stránky, semena nebyla ještě zralá. Předkládám deník, jak jsem jej psal v průběhu cesty bez jakýchkoliv úprav.
4.11.2008 - úterý
Nejhorší z celé cesty za kaktusy je přelet letadlem do Argentiny. Tentokrát jsme dvakrát přestupovali, ve Frankfurtu a v Sao Paulo. Musí se však vše vydržet, i celonoční přelet přes Atlantik. Přežil jsem. V Buenos Aires jsme přistáli asi v 10:30 hodin. Než jsme prošli celým odbavením, uběhly více jak dvě hodiny a byla téměř jedna hodina odpoledne, kdy jsme měli sjednané na letišti půjčení auta. V Argentině má každý čas a nikam nespěchá, tak tomu bylo i tentokrát, kdy zástupci půjčovny ABC Autocard přišli kolem 13.30 hodin. Pak už šlo všechno podle plánu. Překvapení nás čekalo v podobě úplně nového auta Citroen Berlingo červené barvy. Navrhl jsem, abychom mu tentokrát říkali důvěrně „Beruška”, nablýskaná červená barva tomu jen napovídala. Danka říkala, že kdybych dal na střechu pár kravinců, tak bych to měl i s puntíkama, ale takovou radost jsem jí neudělal. Nakoupili jsme proviant, vodu, načerpali plnou nádrž a sháněli dlouze vařič s plynovou bombou. S vařičem je zde vždycky problém, buď mají vařič a není bomba, nebo mají vše, ale bez plynu. Doplnění bomby nám zabralo další hodinu. Konečně jsme v 17:30 hodin vyrazili směr jih – k městečku AZUL. Najeli jsme přes 200 km, když se sluníčko rychle blížilo k obzoru. V těchto místech po západu slunce bývá brzy tma, a tak jsme hledali první vhodnou příležitost k nocování. Odbočili jsme z hlavní cesty RUTA 3 na ROSAS, po prašné cestě asi 3 km jsme se zeptali u estancie, jestli zde můžeme přespat u cesty. Usměvavý gaučo zpočátku pořádně nevěděl, co chceme, ale nakonec pochopil a šel se zeptat své ženy, která nám dala svolení. Dokonce se přišla na nás podívat, vždyť takové exoty dlouho asi neviděla. Vyjeli jsme před bránu a postavili stany. Už za tmy jsme si uvařili bramborovou polévku. Majitelé se přišli na nás podívat k cestě a pozvali nás na skleničku, to jsme však zdvořile odmítli, museli jsme dohnat spaní, které v letadle nebylo zrovna nejlepší. Kolem projelo několik aut, většinou s rodinnými příslušníky našeho „souseda”, ale i policajti, kteří vždy zastaví a ptají se, co zde děláme. Vše proběhlo bez problému, s úsměvem na tváři a podáním ruky se loučí. Objevuje se stále více hvězd, jen svítící měsíc ruší pohled na hvězdy. V dáli za námi se blýská, ale k nám to nepřišlo. Místní znalci tvrdí, že déšť přichází jen z druhé strany, že pršelo zrovna včera, bohužel to nebylo vůbec znát – vše bylo suché. Jižní kříž se objevil později, jdeme brzy spát.
5.11.2008 - středa
Vstávám brzy za svítání a fotím vycházející slunce. Vaříme kafíčko, balíme věci a vyjíždíme na první lokalitu. Ještě před odjezdem přichází gaučo a pouští děti do školy. Ti odjíždí na čtyřkolce, starší, asi 12letý řídí, vzadu sedí mladší, asi 9letý. Za chvíli projíždí na koni další malý klučina – škola začíná. To se líbí Dance, ta do školy už nemusí nebo se možná chtěla jen podívat, kde tam parkují koně. Projíždíme AZUL, odbočujeme na SIERRA BAYES. Při prvním průzkumu nejsme úspěšní – žádné gymno. Popojíždíme kousek dále, objevují se Notocactus submammulosus, opuncie s krátkými trny asi Opuntia salagria a spoustou krásných kvetoucích rostlinek – skalniček (Oxalis hispidula, Glandularia platensis, Trifurcia lahue, nějaká drobná Ipomea, dva druhy cibulovin a další). Jedeme za vesnici a hned na rozcestí po obou stranách roste Gymnocalycium schroederiana var. bayense, Notocactus submammulosus, Wigginsia sessiliflora, stejná opuncie jako posledně a další skalničky. Jedna lokalita stačí, vracíme se zpět na hlavní cestu. Zajíždíme na pumpu YPE na kafe a přesunujeme se na SIERRA VENTANA. Bohužel jsme nenabrali naftu, cesta je poměrně dlouhá, žádný baráček, natož čerpací stanice. Ručička zasahuje do červeného políčka, přesto zastavujeme zmapovat jeden kopec. Všude roste Wigginsia sessiliflora, sem tam Notocactus submammulosus. Pohoří se jmenuje SIERRA TUNAS. Teprve teď vjíždíme do SIERRA VENTANA. Další náhodná lokalita nepřináší nic z gymen, jenWigginsia sessiliflora, ale nádherná krajina vše vynahradí, nachází se zde turistická oblast s Národním parkem. Je tu plno restaurací a lákadla na ubytování. Zajeli jsme do města TOURNQUIST dobrat naftu, mají zde však limit, mohli nám dát jen za 100 peso, je to jen asi ¾ nádrže. Vracíme se za město hledatGymnocalycium gibbosum. Nikdo neví kde je CERRO TOURNQUIST, nakonec se nás ujal nějaký domorodec – cyklista. Dokonce se za námi přijel za chvíli podívat na lokalitu. S Martinem jsme šli na obhlídku místa, nacházíme kvetoucí Gymnocalycium gibbosum i Notocactus submammulosus. Holky zůstaly u auta, za chvíli přijel cyklista a po domluvě šli na křížovou cestu, která byla vidět nedaleko. Při focení vrhalo sluníčko dlouhé stíny, což byl signál k hledání ubytování. Nedaleko bylo balnearium, kde jsme zajeli a rozbalili tábořiště. Foukal poměrně silný vítr, ale za tmy se uklidnil. Provedli jsme osobní hygienu a uvařili houbovou polévku, dali po kalíšku a šli spát. V noci se zvedl silný vítr, který intenzivně cloumal stany, až jsme si mysleli, že nám je zboří. Ale nás nic nezlomí.
6.11.2008 - čtvrtek
Vítr přinesl ochlazení, ráno bylo poměrně zima. Vaříme kafíčko, balíme a jedeme dokoupit jídlo a vodu. Po výjezdu z města objevujeme první benzinku ACA společnosti YPE. Potvrzuje se loňská informace, že ACA přechází pod YPE. Zde však ACA provozovala ubytování v pěkném hotelu. Zastavujeme a ptáme se na mapy, bohužel staré mapy provincií už nemají a nové nejsou tak podrobné. Mají však nový Atlas 2008 – 2009, tak si jej kupuji. Je zde spousta zajímavých informací s turistickými atrakcemi po celé Argentině. Dáme si malou svačinku a jedeme dál. Na hranicích provincií nás čeká běžná kontrola, nesmí se převážet ovoce, zelenina, maso apod. Pak již pokračujeme po RUTA 22 dále na LA ADELA. Odbočujeme vpravo na RUTA 154 a zastavujeme u patníku číslo 133, který uvádí Jarda Procházka na své cestě v roce 1992. Prošli jsme vše důkladně po obou stranách cesty, ale žádné gymno jsme nenašli. Jedem si spravit náladu dobrým kafíčkem a pokračujeme dále na jih směr SAN ANTONIO OESTE. Teplota ve stínu 33°C na slunku, horko jako prase. Blížíme se k městu GENERAL CONESA, zastavujeme asi 10 km před městem, kde jsou kamenité hrboly. Martin jako první hlásí kvetoucí Gymnocalycium gibbosum var. brachypetallum. Prakticky je to dnes jediný nález, ale máme najeto už hodně kilometrů. Vyrážíme do přístavního města SAN ANTONIO OESTO, podívat se na oceán. Foukal silný vítr a písek létal všude, za chvíli jsme ho měli plné auto. Okamžitě jsem zavrhnul spaní na pobřeží, asi bychom se probudili zaváti pískem. vykoupali jsme se v Atlantiku, alespoň někteří, voda byla poměrně studená, ale co bychom neudělali pro hygienu. Vyrazili jsme dále na jih. Odbočili jsme z hlavní cesty na prašnou cestu směr ARROYO LOS BERROS. Po chvíli jsme našli pěkné místo na stanování, tak jsme to zapíchli. Vítr přestal foukat a pomalu se začalo stmívat. Tradiční polévka a čau čau do hajan.
7.11.2008 - pátek
Noc byla teplejší než včera, ráno bylo pod mrakem, vstáváme s Martinem ještě za šera, slyšel mě, jak se tiše plížím zkoumat lokalitu. Rychle se rozednívá, jdeme vařit kafíčko. Stany jsou suché, tak vyrážíme brzy na další cestu. Zastavujeme asi 5 km před MINAS GEOTECNICOS, kde objevuji první Maihueniopsis darwinii. Za chvíli Petra hlásí objev prvního kvetoucího Austrocactus patagonicus. Popojíždíme kousek dále asi 1 km před vesnici a nalézáme první Gymnocalycium gibbosum var. chubutense. Pak se přesunujeme asi 2 km před ARROYO LOS BERROS, kde je podobná vegetace, ale nacházíme také první Pterocactus australis. Na této lokalitě jsme gymna neviděli, jen jedno suché, vykopnuté ze země. Asi se velmi dobře mezi kameny maskují. Ve vesnici odbočujeme na jih do další vesnice ARROYO DE LA VENTANA. Zastavujeme někde uprostřed, nacházíme všude stejnou vegetaci, není však nějak početná, rostliny se musí hledat jako houby po dešti. Po příchodu Danka ukazuje fotky Maihuenia patagonica, kterou objevila, nikdo další je neviděl. Zastavujeme asi na 35 km mezi ARROYO DE LA VENTANA a SIERRA GRANDE, kde jsme viděli na kopečku lamu. Nacházíme Gymnocalycium gibbosum var. chubutense (nějaká anomálie s přechodem na brachypetallum) a několik Pterocactus australis s 2 plody. Jdu fotit kaktusy a nevzal jsem si z nabíječky baterie, tak se musím vracet, nic se neděje, skleróza nebolí, ale člověk se nachodí. Po chvíli se vracíme zpět na asfaltovou cestu, už toho prachu je plné auto, plné oči a zaprášená všechna zavazadla. Chtěl jsem udělat odbočku k oceánu, kde roste Gymnocalycium chubutense, Pterocactus valentinii,Austrocactus patagonicus nebo Maihuenia patagonica, ale kvůli garančního servisu u nového auta, musíme zajet do většího města PUERTO MADRYN do servisu Citroen. „Beruška” bude kontrolu potřebovat. Je pátek odpoledne, v sobotu a neděli tam taky vůbec nemusí být. Stejné rostliny však rostou i na poloostrově FENINSULA VALDES. Přejíždíme hranice do poslední nejnižší provincie, kterou jsme si naplánovali navštívit – provincie CHUBUT. Tradiční kontrola probíhá jako vždy bez problémů a s úsměvem, pak už pokračujeme zase dále na jih. Stále více se zatahuje, je dost oblačno, ale neprší, teplota klesla na 26°C. V PUERTO MADRYN nám sdělili, že nejbližší servis pro naši „Berušku” je až v městě TRELEW. Vracíme se na hlavní cestu a jedeme opět na jih. Fouká strašně silný vítr, kolem cesty dělají novou cestu a auta zvedají nepříjemný prach. Často není vůbec nic vidět, podobně jako u nás v zimě v husté vánici. Přijíždíme do města TRELEW a hledáme ubytování. Petra bez problémů podle průvodce vyhledala levný hotel RIVADIVA a také jej brzy nacházíme. Bereme to na dvě noci. Konečně dobrá sprcha a jdeme do města na večeři. Jdeme do parillady, kde nás ochotně obsluhují, asi proto, že jsme tam sami. Zde začínají vařit poměrně pozdě, za chvíli se však hospoda zaplňuje. Dáváme si biftek a Danka kuře + přílohy ze zeleniny, na zapití červené vínečko. Procházíme se večerními ulicemi, když si Martin vzpomene, že v hospodě zapomněl batoh. To byl rychlý běh zpět, možná by udělal i limit na OH. Zpátky se vrací usměvavý, takže vše OK. Koupil jsem dvě knížky o rostlinách Argentiny. Přicházím na pokoj a okamžitě upadám do stavu spánku.
8.11.2008 - sobota
Na 9 hodin jsme domluveni v servisu, takže snídani máme objednanou na 7:30 hodin. U servisu jsme krátce před devátou. Danka dostává rychlý průjem, ale ve městě je problém, kde zajít na záchod. Zajíždíme na méně frekventované místo, rychle udělat potřebu a také rychle ujet. Pak už žádné problémy neměla. Servis je už otevřený, zajíždíme dovnitř a hned nám berou auto na stojan. Jak řekli při přebírání, bylo auto za 40 minut hotové. Konečně vyjíždíme do muzea paleontologie, podívat se na fosílie dinosaurů. Jsou zde vystaveny kopie, ale i originály. Fotím si vše, co se dá. V suvenýrech mají spoustu zajímavých věcí týkajících se dinosaurů, ale i jiné. Kupuji si velmi dobrou knížku o rostlinách Patagonských And, tzn. většinou skalniček. Pak už vyrážíme směr RAWSON na další lokalitu. Přejíždíme přes město do rekreačního městečka PLAYA UNION. Děláme pár obrázků na Atlantik, pojíme a směřujeme za dalším cílem. Dali jsme se doprava, přijíždíme k řece RIO CHUBUT, která se nedá přejet a most je daleko. Poohlédneme se po okolí, nacházíme jen Maihueniopsis darwinii. Přejíždíme zpět městečko na druhou stranu a jedeme kousek dále. Vyrážíme na lov, tentokrát je velmi úspěšný. Nacházíme velké trsy Maihuenia patagonica ve dvou, možná i třech formách. Dvě jsou si dosti podobné s červenými trny, jedna je robustnější a druhá trochu menší a s kratšími trny. I barva květu byla u obou forem trochu jiná. Tyto formy lze však považovat za jediný druh. Poslední forma byla zcela jiná, trny svítili do zlatova, takže tato žlutá forma vypadala úplně jinak. Samozřejmě zde rostl Maihueniopsis darwinii, ale zvláště vynikalo Gymnocalycium gibbosum var. chubutense, které kvetly a některé dosahovaly průměru až 17 cm. Bylo jich zde poměrně hodně. Na závěr jsme se jeli podívat před městečko GAIMAN, všude rostl Maihueniopsis darwinii a někde Austrocactus patagonicus s hnědými trny. Gymna jsme bohužel nenašli, dobře se maskovaly. Zajíždíme do hotelu, jdeme na večeři a spát. Dnes byl velmi úspěšný den i když jsme nenašli Pterocactus australis, který by se zde měl všude vyskytovat.
9.11.2008 - neděle
Je neděle a snídani nám chtějí dát až v 9 hodin. Rušíme ji. Vstáváme brzy, balíme věci a v 7 hodin vyrážíme směr PENINSULA VALDES. V PUERTO MADRYN odbočujeme na PUNTA LOMA, kde je přírodní rezervace a nádherná krajina. Při krátké prohlídce lokality jsme nic nenašli, tak jedeme dál. Při vstupu na poloostrov do rezervace se platí 45 argentinských peso na osobu. V přítulném turistickém městečku PUERTO PIRAMIDES jsme nakoupili trika, odznaky, dali si kafíčko a pokračovali zpět na okruh kolem poloostrova. Za městem odbočujeme na PUNTA DELGADO, jedeme širokou, prašnou cestou, vyprahlou krajinou na východ. Po cestě vidíme v dáli pasoucí se lamy. Zastavujeme na výhlídce SALINAS GRANDES, dáme si něco k snědku a provádíme krátkou prohlídku. Pořád jezdí nějaká auta, jedno zastavuje u Martina a řidič mu říká, že nesmí chodit z cesty do buše, jinak, že to bude muset nahlásit. Později jsme zjistili, že to byl jeden ze správců rezervace. Bohužel Martin nestačil nafotit ani gymno, u kterého stál a chystal se jej blýsknout, takže z této lokality nemáme snímky, jen pár všeobecně řečených „tefráků", samozřejmě myšleno Maihueniopsis darwinii. Projíždíme kolem SALINA CHICA, která je o něco menší než ta první. Po cestě vidíme pštrosí rodinku, stačíme udělat pár fotek a pokračujeme dál. Místní zde chovají poměrně hodně ovcí, jsou zde celá stáda, sem tam se mezi nimi objeví nějaká lama. Vyhlídka pro veřejnost: PUNTA DELGADA najdete na souřadnicích S42 46.238 W63 38.956 v nadmořské výšce 44 metrů, kde se nachází výskyt rypouše sloního. Po předešlé zkušenosti jsme kaktusy nesledovali, všude mají nastavené kamery a za vyhrazená místa se nesmí chodit, jak upozorňují nastavěné informační tabule. Fotil jsem ještěrky, které zde všude podíhali. Zastavujeme po pár kilometrech na další vyhlídce ESTANCIA LA ELVIRA, kde je hotel, infocentrum a vyhlídka s velkými dalekohledy. Dole na pláži se opět placatí rypouši. Na zastávce CALETA VALDES (S42 27.679 W63 36.728 – 6 m), jen kousek od vody, jsme pozorovali tučňáky magellánské. Byli celkem blízko, někteří přímo na vyhlídce. Pokračovali jsme dále do PUNTA NORTE na severní výběžek, kde byli opět rypouši sloní. Při odchodu zpět jsme přímo na parkovišti vyfotili pásovce, skvělý závěr dne. Jen plný autobus turistů nehleděl na pásovce a hulákal jak na lesy. Po cestě zpět do PUERTA PIRAMIDES nás provázelo stádečko lam. Udělali jsme velmi pěkné záběry. V PUERTO MADRYN jsme nabrali naftu, bohužel jsme nenašli odbočku na RUTA 4, protože tam stavěli dálnici. Zajeli jsme si přes 150 km až do TRELEW a potom po cestě RUTA 8 směr TELSEN. Asi po 20 km jsme zastavili na nocování, už se pomalu stmívalo. Postavili jsme stany, uvařili polévku, tentokrát česnekovou, vaření se ujala Petra.
10.11.2008 - pondělí
Budíček za východu slunce, ranní kafíčko a zběžná prohlídka místa. Rostly zde Maihueniopsis darwinii s poupaty, dokonce některé začínaly kvést. Dále zde byly Austrocactus patagonicus, ale viděl jsem jen suché, vykopnuté rostliny. Nevím, proč bývají tyto rostliny vykopnuté a kdo to může dělat, faktem zůstává, že jich bylo zničeno poměrně hodně. Na plotě visí kostra pštrosa a vedle je ještě další nějaká kostřička. Vše fotíme a vyrážíme dále za kaktusovým dobrodružstvím. Jedeme prašnou cestou, prach se dostává všude do auta, místy se nedá ani dýchat – je to horší než na šachtě. Zastavujeme u SIERRA CHATA a rozdělujeme se, já jdu vlevo a Martin vpravo. Vylézám na skalnatý vrchol. Pod vrchem a nahoře, roste Maihuenia patagonica, Austrocactus patagonicus, Maihueniopsis darwinii a Gymnocalycium chubutense. Našel jsem jen dvě gymna, z nichž jedno bylo nějaké shnilé. Všichni už přešlapují u auta, tak dále nehledám, ale pro jistotu jsem jedno na ukázku vyhrabal pro Martina. Když to viděl, tak jsme šli na kopec znovu, ale už jsme žádná gymna nenašli. Pojíždíme za vesnici, fotíme SALINAS a červeně opraporkované hroby místních gaučů. V městečku TELSEN jsme nakoupili jídlo a nabrali naftu. Kousek za městem roste Maihueniopsis darwinii, ale hlavně Austrocactus bertinii (dusenii) se žlutými i červenými trny. Je jich zde poměrně hodně, jsou až 25 cm vysoké, většinou po odkvětu, ale bez zralých plodů. Za TELSENEM fotíme velké množství Maihuenia patagonica ve dvou formách žluté i bílé trny. Po celé cestě je jich plno, stejně jako Maihueniopsis darwinii. Najednou Martin brzdí a kličkuje po silnici, málem přejel pásovce. Vše dobře dopadlo, byl jen omráčen a brzy se vzpamatoval. Nafilmovali jsme jak si hrabe díru; i zde všude rostly maihuenie. Dále jsme viděli lamy a pštrosy a volně puštěné koně. Dnes máme štěstí na pásovce, o kousek dále zastavujeme na focení zelených kopců Azorella a vidíme dalšího. Maihuenia roste všude i za městečkem GAN GAN, žlutě i červeně vytrněné. Jedeme dál na PASO DEL SAPO, kde hledáme nocleh. Na chvíli se zastavujeme, kde se na okolních kopečcích nachází úplně jiná flora, spousta nádherných skalniček, ale i jinak vytrněný Maihueniopsis darwinii. Za chvíli však zajíždíme dále, kde jsme našli vhodné místo ke kempování asi 31 km od RASO DEL SAPO. Tradiční večerní rituál: stavění stanů, vaření polévky a šupky, hupky do pelechu. V noci svítil intenzivně úplněk, říkám, že bude asi kosa, vše se vyplnilo. Byla zima, která mě v noci několikrát probudila. Danka už nevěděla, co si má na sebe ještě obléci. Loni bylo i v noci poměrně teplo a tak jsem vzal letos lehčí spacáky, čímž jsem udělal velkou chybu.
11.11.2008 - úterý
Ráno, při svítání, bylo na teploměru jen 4°C, nedivím se, že nám bylo v noci zima. Sluníčko však teplotu rychle tlačí nahoru. Děláme pár obrázků v místě noclehu (S42 36.166 W69 43.706), kde je nadmorská výška už 519 m. Projíždíme nádhernou krajinou, co chvíli stojíme a fotíme krajinu, je to prostě skvělé. Objevuje se řeka RIO CHUBUT, tekoucí pod horami. V PASO DEL SAPO přejíždíme jediný most přes řeku a pokračujeme opět na západ k horám. Stavíme ještě jednou u řeky, kde rostou velké trsy kvetoucích Maihueniopsis darwinii. Celý úsek, jenž projíždíme, je prostě nádherný, vpravo řeka, vlevo za řekou samé skály. Zastavujeme na krátkou obhlídku terénu u PIEDRA PARÁDA, nacházíme opět jen dvě formy Maihueniopsis darwinii. Za touto vyhlídkou se krajina začíná měnit, skály zůstávají za námi a začíná pahorkatina. Za chvíli se před námi v dáli objevuje panorama zasněžených hor. Vypadá to velmi pěkně, ale Danka má strach, že bude opět mrznout. V městečku GUALJAINA nakupujeme jídlo, vodu na oběd a jedeme to do přírody zlikvidovat. Zastavujeme za výletním městečkem u řeky RIO LEPÁ, pojíme a jdeme se koupat. Voda studená jako prase, tekoucí ze zasněžených hor, které jsou vidět v pozadí. Přežil jsem, hygiena už byla potřebná. Teď opět vzhůru do And. Zastavujeme asi 20 km dále prozkoumat lokalitu. Kvete Maihuenia patagonica a konečně jsem zase objevil Pterocactus reticulatus s poupaty. Opět přes cestu přeběhl pásovec. Asi 30 km před ESQUEL informuje cedule práce na silnici. Objeví se pracovní budky a najednou vedle naší prašné cesty je postavena úplně nová asfaltová silnice. O kousek dále však končí, ale je rozestavěná. Ve městě ESQUEL se ptáme na muzeum NAHUAL PAN. Při policejní kontrole se policajt strašně diví, proč tam chceme jet, posléze jsme se mu ani nedivili. Na kolejích stála jedna stará lokomotiva a nikde nic. Jedeme zpátky přes město, do Národního parku LOS ALERCES. Vede zde pěkná asfaltka, ale dlouho jsme se neradovali, asi po 10 km byla cesta uzavřená jako neprůjezdná. Vracíme se zpět a jedeme objížďkou na TRAVELIN. Opět nádherná asfaltová cesta. TRAVELIN je prakticky nejjižnější místo na západní straně Argentiny, kam jsme plánovali cestu. Z města jsme najeli na prašnou cestu RUTA 71. Později najela na asfaltku, po které jsme nepřijeli. Hledáme přiměřené nocování. Projíždíme nádhernou krajinou, ale nikde není vhodná odbočka. Přijíždíme k vjezdu do Národního parku ALERCES kde u cesty nabízejí ubytování a domácí stravu napsanou na tabuli. Martin se jde zeptat, jestli si můžeme na zahradě postavit stany. Zcela bez problému, prý kdekoliv na zahradě a gaučo se ptá něco o jídle. Stavíme stany a za chvíli se s námi přicházejí pozdravit další příbuzní. Mluví něco o opékání, a tak se necháme překvapit. Chvíli diskutujeme, přichází mladý asi 35letý domorodec a zve nás dovnitř do domu. Tam už se sešla snad celá rodina z okolí, asi to musí být velká událost vidět Čechy v Argentině. Zvou nás ke stolu, všichni se představí, člověk si je ani všechny nezapamatoval. Byli tam kromě zmíněného mladého Luise, jeho rodiče a několik strýců a tetiček. Nosí na stůl brambory, salzu, nějakou pastu, chleba, pivo, víno, ale především opečené vnitřnosti jako specialitu podniku (srdce, játra, střeva, býčí koule atd.). Musím říci, že to bylo opravdu velmi dobré. Přinesl jsem ochutnat naši slivovici, byli z toho trochu vedle, ale moc jim to asi nechutnalo, protože víc nechtěli, jen kulaťoučký strejda nikdy neodmítnul. Po večeři vzal otec kytaru, kterou měl pověšenou na stěně, naladil a začal hrát. Hned se k němu se zpěvem přidal syn Luis, který opravdu nádherně zpíval. Později z něj vylezlo, že zde vede národopisný soubor, kde všichni zpívají. Nakonec věnoval Petře jedno jeho CD s nahranými písněmi z lidových argentinských provincií. Velice zasvěceně dovedl o hudbě vyprávět. Celý večer byl fantastický, písně mi v hlavě znějí ještě teď. Po půlnoci jsme udělali společné foto a šli spát.
12.11.2008 - středa
Ráno pod horama bývá vždy chladné, obzvláště, je-li na horách ještě hodně sněhu. Pohled na teploměr nezklamal, bylo 3,5°C, dost čerstvo a pořádná kosa. Ještě že jsme se na spaní pořádně oblékli. Vzali jsme na sebe snad všechno, co jsme měli sebou. Danka říkala, že jsem sliboval teplé noční výhledy na rozzářenou hvězdnou oblohu. Kdo však mohl tušit, že měsíc bude v úplňku a v noci skoro nula. Vstáváme později, kolem 7:30 hodin balíme a sušíme stany, s Luisem jdeme k veterináři, projdeme jeho ranč, zapózujeme na koni a hned je poledne. Loučíme se a vyrážíme do NP ALERCES. Vjíždíme na prašnou cestu, ale za chvíli začínají fantastické výhledy na jezera, které je třeba nafotit. Kousek za vyhlídkou rostla na břehu jezera nádherná zemní, krásně žlutě kvetoucí orchidej Gavilea odoratissima, vysoká 50-70 cm (S42 53.007 W71 35.791 - nadmořská výška 616 m). Kvetl zde také zajímavý keřEmbothrium coccineum s červenými květy, které jsou tenké a dlouhé, kvetou na konci větví, patřící do čeledi Proteaceae. Při pohledu na jezero a hory, bychom mohli stát a fotit každou chvíli, bohužel čas je neúprosný. Po výjezdu z NP nakupujeme ve vesnici CHOLILA jídlo a o kousek dále stavíme u řeky, kde jíme. Když voda, tak hygiena a frčíme dál. Je 15:30 hodin a teplota 27°C, obloha jak vymetená, už by to chtělo zas nějakou lokalitu, dnes ještě nic nebylo. Sjíždíme k SAN CARLOS DE BARILOCHE, kde hledáme nocování. Spíme u řeky. Na kopečku rostou opět žlutě kvetoucí orchideje, tentokrát trochu menší Chloraea alpina.
13.11.2008 - čtvrtek
Večer vál slabý teplý vánek, avšak ráno byl opět studený, přímo až ledový vítr. Teplota ráno byla v autě 2°C, ale venku ležela nádoba s vodou, na které byl led. Danka mě málem proklínala. Projíždíme po asfaltové cestě kolem NP NAHUEL HUAPI, zastavujeme v turistickém městečku VILLA ANGOSTURA, podíváme se po suvenýrech. Nakonec si kupujeme teplé oboustranné bundy s nápisem Patagonia. Odbočujeme z hlavní cesty na CHILE na prašnou cestu, u jezera se jdeme vykoupat. Poslední NP, který chceme navštívit, je NP LANIN, kde roste Araucaria araucana. Jedeme směr z JUNIN DE LOS ANDES, odbočka vlevo na VOLCAN LANÍN. Už po cestě se objevují ojediněle velké stromy, nakonec projíždíme celé háje. Jedem však až k informačnímu středisku, které však bylo zavřeno. Blíží se večer a sluníčko dělá dlouhé stíny, fotky asi nebudou to pravé ořechové. Nemůžeme se nabažit pohledy na lesy, opět zde rostou orchideje Chloraea alpina společně s velkokvětými sasankami Anemone multifida. Nakonec zajíždíme hledat nocleh. Jedeme asi 5 km za křižovatku a až za šera stavíme stany. Tento den jsme žádné kaktusy nenašli, ale ani jsme je vlastně nehledali. Projížděli jsme celý den několika národními parky, viděli jsme nádherné scenérie velkých jezer a nad nimi zasněžené vrcholky hor. Sem tam jsme se podívali na zajímavé rostliny a vše zdokumentovali. Fantazie.
14.11.2008 - pátek
Ráno je polojasno, sem tam mráček a teplota 8°C i když jsme ve výšce asi 1130 m. Ranní prohlídka lokality nabízí skalničky, ale především Austrocactus bertinii se žlutými trny. O kousek dále nad RIO ALUMINE fotím i kvetoucí trsy. Jedeme kolem řeky, dvakrát přejíždíme most, stále po prašných cestách, z městečka RAHUÉ vede asfaltka až za ALUMINE. Pořád jedeme kolem cesty, v městě opět nemají naftu, tak jedeme dál. Objevuje se Maihuenia poeppigii a na další zastávce znovu dokonce Araucaria araucana. Stále nemůžeme najít violky. U LONCO LUAN je velké jezero a všude kolem rostou araukarie. Kolem ALUMINE ve vyšších polohách nad 1400 m kvetlo několik zajímavých skalniček jako Viola maulata, Calandrinia affinis, Oxalis adanophylla, Oreopolus glacialis, Saxifraga magellanica, Quinchamalium chilense, Chuquiraga aurea apod. Celou dobu foukal studený ledový vítr, dokonce jsme projížděli místem, kde byl sníh docela blízko cesty a všude kvetly malé rostlinky. Zajíždíme na lokalitu, kde mají růst „brokolice” Junellia patagonica. Je jich tam všude dost, fotíme je spolu s Pterocactus sp. žlutohnědé květy. Ani nahoře jsem nenašel žádný tefrák, což mě velice štve. Také mě mrzí, že jsem neviděl růžice violek, které kolem ALUMINE mají růst. Sjíždíme do města nabrat naftu, opět nemají, už je to ohrožené. Jedeme vzít naftu do ZAPALY. Konečně máme plno a hurá znovu na lokality. Jelikož se blíží večer, musíme opět hledat nocování. Končíme na rozlehlých pláních, fouká ledový vítr, už jsem celý zkřehlý. Stavíme stany, uvaříme polévku a hupky do stanu.
15.11.2008 - sobota
Ráno vstáváme do mrazivého dne, teploměr v autě ukazuje -1°C. sluníčko však hřeje a teplota jde rychle nahoru. Po tradiční polévce vyrážíme směr BAJADA DEL AGRIA, zastavujeme, už je 16°C, objevujeme pterokaktusy, ale nekvetou. Společně se zde objevují malé a 1 m vysoké keře Podocarpussp. Martin našel na náspu u cesty zkamenělého rozbitého amonita – loděnka. To by byla velká rarita přivézt to domů, ale riskovat, že by nás chytli, to nestojí za to. Raději jsme ho tam nechali. Vyrážíme dále na sever. V městečku CHOS MALAL opět nemají na pumpách YPE naftu a jiné čerpací stanice zde nejsou. Nakoupíme jídlo a na náměstíčku jej sníme. Pokračujeme a zastavujeme náhodně za městem asi 3 km, roste zde jen Maihuenia patagonica. Kolem plotu se povalují tři zdechlé krávy, asi jim to tu nějak nesvědčilo. Jedeme do hor, zastavujeme až nahoře v průsmyku, fotíme vzdálené jezero LAGO AUGUINCO a okolní zasněžené hory. Vylézáme na kopec, silný chladný vítr mi cloumá s foťákem, že se nedají pořádně dělat snímky. Roste zde několik zajímavých skalniček a z kaktusů silně vytrněný Austrocactus patagonicus, Maihuenia patagonica a Maihueniopsis darwinii var. hickenii. O kousek dále se vše na dalším vršku opakuje, opět stejná vegetace. Konečně v BUTA RANQUIL mají naftu v docela malé pumpě, asi soukromé, kam se hrabe YPE. Kousek před BARRANCAS kvetou zajímavé, žlutě kvetoucí rostliny, společně zde roste hodně vytrněný Pterocactus sp. s trny dlouhými až 3 cm, vypadají skoro jako Toumeyea ze Severní Ameriky. Trochu se oteplilo, hory jsou v pozadí, vjíždíme do provincie MENDOZA. Policajti mají asi siestu, protože jich na stanici není vidět. Sem tam zastavíme a podíváme se, co tam roste. Nejvíce mě upoutal kvetoucí Maihueniopsis darwinii hodně vytrněný s dlouhými trny. Zastavujeme fotit černé lávové skály, pocházející z nedaleké sopky LOS VOLCANES, vysoké 2195 m. Černými skalami si prodrala koryto řeka RIO GRANDE, která musela být po dešti, protože voda dost divoce hučela a byla kalná, zbarvená do hněda. Asfaltová cesta v místech kolem sopky byla prašná, neboť jemný písek často silnici zasype závějemi, auta pak na písku začínají tancovat. Na sopečných skalách žádné kaktusy nerostly. Sjíždíme z hor, zastavujeme před městem MALARGUE, našli jsme pěkné místo na kempování, i když je celkem blízko cesty a jsou slyšet auta. Ještě že jich tu nejezdí tak moc.
Fantastická krajina za Lago Auguinco, 1552 m, Argentina, lokalita maihuenií a austrocactusů (foto KL)
Poznámkový blok: Argentina 2008 – 2
16.11.2008 - neděle
Ráno je poměrně kosa, bude to tím, že jsme zde o dva měsíce dříve nebo vyšší nadmořskou výškou. V této oblasti bývá už i v noci teplo, ale teď tomu nic nenasvědčuje. V MALARGUE jsme dobrali naftu, obchody byly všechny zavřené, protože je neděle. Chystali však nějakou slavnost, měli postavenou tribunu, vybalovali stánky atd. Podívali jsme se krátce po městě a jeli dále za svým cílem. Odbočujeme na LAS LEŇAS, jedeme stále po asfaltce. Zastavujeme u POZO DE LAS ANIMAS, malého jezírka a děláme pár snímků. Jedeme tak 1 km za městečko LAS LEŇAS, kde skončila asfaltka. Je to výletní lyžařské centrum s několika hotely a sjezdovkami, teď už ale není lyžařská sezóna. Na prudkém svahu nacházíme konečně růžice violek. Bohužel ani jedna nekvete, aby se daly přesně určit, mohla by to být pravděpodobně Viola columnaris. Jedeme asi o 500 m blíže k městečku a objevujemeMaihueniopsis darwinii var. hickenii a Austrocactus bertinii, ani jeden druh nekvete. Mezitím nám zavřeli kiosek, tak odjíždíme zpět na hlavní cestu. Zastavujeme náhodně kousek před ESCALADA, ale nic zajímavého nenacházíme, natož tak kaktusy. Po louce přijíždí staré nákladní auto místního gauča, který jede z nákupu nebo z kostela. Vjíždíme do městečka EL SOSNEADO, kde objevujeme malý minimarket, ale kde mají snad všechno, dokonce i vaří jídla. Dáváme si biftek, kafíčko atd. Nakonec ještě utrácíme peníze za upomínkové předměty a já si kupuji triko s nápisem RUTA 40 – SAN RAFAEL. Stále jedeme po prašce až do PAREDITAS, pak už RUTA 40 pokračuje jako asfaltka. V SAN CARLOS jsme přibrali naftu, opět ani zde YPE neměla palivo. Jiné pumpy naftu mají, ale YPE má nějaké problémy, zatím nevím jaké. Zastavujeme za ZAPATOU, nalézáme první Gymnocalycium striglianumvar. harminae, Cereus aethiops, Echinopsis leucantha a Opuntia sulphurea. O kousek dále na Černých křížích CRUZ NEGRA roste vše stejné. Místní obyvatelé tam měli nějaké slavnosti, je vidět, že je neděle, proto hledáme na druhé straně cesty. Martina nemůžeme od gymen odtrhnout, pomalu se stmívá a už na ně nemůže vidět. To jsem zvědav, jak budeme hledat nocování. Vyšlo to, je tu provoz jako prase, odbočujeme vlevo na polňačku, kousek zajíždíme a nacházíme alespoň trochu vhodné místo. Tradiční večerní rituál a hupky do pelíška, dnes je podstatně tepleji než předešlé noci.
17.11.2008 - pondělí
Spíme pod stromem, a tak nás ráno vzbudili ptáci, kteří zde měli hnízdo. Fotíme pár snímků zasněžených hor po levé straně, kde vévodí nejvyšší vrchol ACONCAGUA (6959 m). Nádherný pohled, míříme k hlavnímu městu MENDOZY. Zastavujeme u dálnice na rychlou obhlídku, procházíme keři a koukáme pod ně. Gymna rostou jen pod nimi skoro u paty, to je blízko kmene. Velice špatně se hledají, jsou dobře maskované a musí se dobře prozkoumat každý keř. Jedeme na odbočku k elektrárně. Pátráme na několika lokalitách, ale gymna žádné, jen Pyrrhocactus strausianus, Echinopsis leucantha,Cereus aethiops, Trichocereus candicans, Opuntia sulphurea, velké články Maihueniopsis glomerata. Je zde nová zástavba, samé nové domy, lákadla na ubytování - cabaňas. Je vidět, že se turistický ruch v Argentině rozjíždí, už jsme to viděli i v Patagonii, kde měli připravené, postavené nové infocentra. Ještě není ta správná sezona, tady mají teprve náš červen. CACHEUTA je místo s termálními prameny, pěkná zajímavá turistická atrakce, kterou jsme navštívili. Lokalitu jsme neprozkoumávali, napsal jsem si jen GPS S33 00.766 W69 07.183 – 1205m, protože na skalách rostly Demnoza rhodacantha,Trichocereus candicans a opuncie, které byly vidět z cesty. V řece jsme se trochu opláchli od prachu, ale voda byla v řece RIO MENDOZA kalná jako bílé kafe, tak jsme to moc nepřeháněli. V CACHEUTA je cesta neprůjezdná, prý je zával na silnici, tak se vracíme zpět do LUJAN DE CUYO a pak na druhou cestu za elektrárnou. Zastavujeme ještě jednou asi po 3 km, ale vegetace je stále stejná, gymna nikde nenacházíme. Další pokus zkoušíme ještě dále o kilometřík u Cabaňas Züri, ale ani zde žádná gymna nerostou. Je zde nová, poměrně bohatá zástavba domů, takže kaktusy musí civilizaci ustoupit. Tyto průzkumné prohlídky krajiny ani nepíšeme do poznámkového bloku s lokalitami. Vracíme se zpět a jedeme za nákupy do MENDOZY. Velké město, to je vždy blázinec, plno lidí, člověk aby si dával na všechno pozor. Vyměnili jsme peníze v Casa de Gambio – směnárně, zašli na kafíčko a chtěli jsme se podívat na katedrálu sv. Františka, bohužel zrovna dnes ji měli zavřenou. Při průjezdu městem dostala Danka opět běhavku, asi to bude psychického rázu, když dostane pocit, že nebude možnost jít na záchod, tak ji to preventivně chytne hned při příjezdu do města. Zvládla to však statečně, po výjezdu z města už měla všechno v normálních kolejích. Vrátili jsme se zpět do LUJAN DE CUYO a jeli z druhé strany k elektrárně. Zastavujeme hned za elektrárnou a tady všudeGymnocalycium striglianum roste. Bohužel, opět jsme zde už k večeru a fotky nebudou zrovna nejlepší. Jedeme dále k horám a bivakujeme kousek od cesty, kde jezdí jeden kamion za druhým, bohužel lepší místo jsme v šeru už nenašli.
Pohled na nejvyšší vrchol Jižní Ameriky - Aconcaqua 6959m (18.11.2008)
Turistická atrakce na řece Rio Mendoza - Puente del Inca (18.11.2008)
18.11.2008 - úterý
V noci bylo poměrně teplo, Danka už si nestěžuje na zimu, tak je to dobré. Dnes vyrážíme na celodenní výlet do hor, podívat se pod nejvyšší horu And, ACONCAGUA. Stále stoupáme po asfaltové cestě RUTA 7 do USPALLATA, kde odbočujeme na Chilské hranice. Jedeme kolem řeky RIO MENDOZA, z obou stran vystupují vysoké skalnaté hory zbarvené do červena, za každou zatáčkou se objevují nové a nové fantastické scenerie, takže by se dalo fotit na každém kousku cesty. Nemůžeme však stále stát. Zastavujeme nad PUENTE DEL INCA, kde je odbočka do NP ACONCAGUA. Za poplatek 20 argentinských peso máme povolený vstup i s autem, vyjíždíme asi 500 m a silnice končí. Dál musíme pěšky. Pro turisty je zde vyhlídková trasa kolem jezera – LAGUNA DE HORCONES s výhledem na ACONCAGUA. Absolvujeme výletní trasu, je poměrně teplo a my jsme oblečeni jak na hory. Výletní trasa je jen ve výšce necelých 3000 m.n.m. Před cestou jsme si preventivně oblékli dlouhé kalhoty, po výletě jsme šli ihned do kraťasů. Jedeme dále k Chilským hranicím do městečka CUEVAS, je to druhé lyžařské centrum, kterých je zde po cestě několik. Pěkně postavené nové hotely a všechny služby, které k lyžování patří, budou v zimě asi perfektně fungovat. Vracíme se zpět do poutního místa, kde stály prodejní stánky v PUENTE DEL INCA. Je zde postavený klášter ve skále a pod ním teče řeka RIO MENDOZA. Pár atraktivních obrázků na památku, návštěva stánků, kde mají všude indiánské výrobky. Danka si kupuje bundu s kapucí z lamí vlny. Vracíme se zpět do výchozího města USPALLATA, stále sledujeme nádhernou krajinu. Ve městě si dáváme něco k jídlu, kafíčko a bereme další naftu. Všude mají s naftou nějaký problém, nevyhnulo se to ani tomuto městu, nafta je limitovaná. Děláme tři náhodné lokality za městem, kde by se měly vyskytovat Puna clavavoides a Pterocacatus reticulatus. Zatímco pterokaktusů několik nacházíme, bohužel punu ani jednu. Vracíme se do USPALLATY a jedeme severní cestou do MENDOZY. Zatímco spodní cesta byla asfaltová, vrchní cesta RUTA 52 je prašná. Projíždíme hory SIERRA DE ASPALLATA, kde se téměř nahoře nachází staré důlní štoly na východní minerály. Při sjezdu z hor se zde nachází pěkné turistické místo TERMAS VILLAVICENSIO, také se zde nachází v krásném prostředí hotel stejného jména. Všude na skalách kolem cesty rostlySoehrensia formosa a na loukách Maihuenopsis glomerata, s červenými stonky a různě zbarvené trny. Sjíždíme kousek pod hotel, kde nacházíme pěkné místo k nocování.Večer si dáváme červené vínko od Martina.
19.11.2008 - středa
Krásný východ slunce mezi horami svádí k focení několika obrázků. Jsme poměrně rychle sbaleni a už v osm hodin sjíždíme zbytek cesty do MENDOZY. Na rovné panelové cestě zastavujeme v rovině, kde roste Tephrocactus aoracanthus, Trichocereus huascha. Společně se zde vyskytují Opuncia sulphurea, Trichocereus candicans, Cereus aethiops. Tefráky mají velké články s rovnými nebo pokroucenými, většinou černými trny, některé až 20 cm dlouhé, většinou však kolem 10 cm. Pár rostlin mělo hnědé trny. Najednou Martin znovu rychle brzdí kvůli sklípkanovi na cestě. Pár snímků vše spraví, to se jen tak nevidí. Na kraji města MENDOZA doplňujeme jídlo, naftu a vodu. Vyrážíme po RUTA 40 směr SAN JUAN. Přejeli jsme bokem kolem města a vydali se na východ směr MARAYES. Zastavujeme někde kolem VALECITO, fotíme Tephrocactus articulatus, Opuntia sulphurea a Echinopsis leuacantha. Je děsné horko a dusno, určitě musí být přes 30°C, ale kolik to opravdu nemohu odhadnout. Pokazil se mi totiž digitální teploměr a jsem pro zbytek cesty bez měření teploty. Vedle silnice vede železniční trať, dělám si ilustrační foto. Danka ještě fotila Tephrocactus aoracanthus s růžovými květy. Zastavujeme za polorozpadlou vesnicí MARYES, za tratí, kde se vyskytuje Gymnocalycium schickendantzii, společně zde roste Tephrocactus articulatus + inermis, Tephrocactus alexandrii, Cereus aethiops či Trichocereus candicans. Petra fotila i Trichocereus huascha a samozřejmě všudypřítomné Opuntia sulphurea s velkými články, často s pokroucenými trny, tmavými i světlými. Je dost velké horko, pokračujeme dále v cestě na sever. Po levé straně cesty nás doprovází pohled na SIERRA DE LA HUERTA. Zastavujeme asi 1 km za CHUCUMA, kde roste Gymnocalycium acorrugatuma Gymnocalycium riojense var. sanjuanense. Objevuje se zde sloupovitý Trichocereus terscheckii, huascha, Echinopsis leuacantha, Tephrocactus articulatus + inermis nebo Tillandsia duratii. Pokračujeme dál vjezdem do NP VALLE FERTIL. Zastavujeme náhodně za vesnicí ASTICA, kde je písečná zem, ale kaktusy zde nikde nerostou. Kousek dále teče i řeka (S30 51.898 W67 19.383 – 734 m), kde je dost dobré místo ke stanování a kde se dá provést kompletní hygiena v teplé tekoucí vodě. Jedeme do městečka SAN AUGUSTIN DE VALLE FERTIL, kde dobíráme naftu a vodu na vaření polévky. U pumpy zjišťujeme, že nám odlézá značka, chtěla by připevnit. Naproti pumpy je gomérie, kde nám to gomér opravil a zkontroloval všechny pneumatiky, aby byly dost dobře dofoukané. Ochotný gomér za práci nic nechce, ale dáváme mu 10 peso, je nadmíru spokojený. Po pár metrech ještě dokupujeme nějaké jídlo na večeři. Zastavujeme asi 1 km za městem zmapovat další lokalitu Gymnocalycium acorrugatum. Martinovci našli za kopcem ještě Gymnocalycium saglionis, já jej neviděl. Gymnocalycium acorrugatum zde bylo v hojném počtu, rostoucí na skalách tvořily nádherné snímky. Zajeli jsme do buše, rozdělali stany, komáři trochu žrali moje nožičky, tak jsme před nimi utekli do stanu.
20.11.2008 - čtvrtek
Krásné slunečné ráno, tradiční „dadáček” jen podtrhl začínající den. Uvidíme, jaké horko nám dnes přinese. Jarda poslal Martinovi SMSku, jak přežíváme a co holky. Vše OK. Já mám mobil vypnutý a tady ho vůbec nepoužívám, natož abych ho sledoval, stačí, že to dělá Danka. Tak jdeme na to, už ať jsme pryč z tohoto smetiště. Argentinci vyhodí odpad kdekoliv v buši, někdy to fakt vypadá jako smetiště. Jedeme a zastavujeme v městečku USNO, kde mají děti ve škole nějakou slavnost, hudba duní duc duc, přes celou vesnici, hrají sportovní hry, někteří oblečení do uniformních bílých košil. Vycházíme za hotel na skály, kde je nahoře postavený kříž. Už po cestě nacházíme první Gymnocalycium riojense var. sanjuanense, po chvíli jich nacházíme plno, stejně jakoGymnocalycium acorrugatum a saglionis, kterých však není tak moc. Pozadí umocňují velké sloupovité Trichocereus terscheckii, menší keře Jatropha excesa a po zemi velké trsy dickií. Na keřích se všude objevují Tillandsia duratii a bryoides. Nesmím zapomenout všudypřítomné opuncie: Opuntia sulphurea, ve vesnici zbídačená větší Opuntia ficus-indica. Je zajímavé, že zde roste Tephrocactus articulatus var. inermis, ale nevyskytuje se zde jeho druhá forma s trny, které rostou většinou spolu. Zajeli jsme do vesnice nakoupit vodu a jídlo na celý den a frčíme dál. Po levé straně cesty se vypínají menší hory SIERRA DEL VALLE FERTIL, které navázaly na předešlé pohoří. V blízké vesnici BALDES DE ROSARIO prodávala „kaktusářka“ kaktusy posbírané z blízkého okolí, nějaké staré stromy, dřevo z kaktusů a spoustu minerálů. Martin posbíral semena z Gymnocalycium riojense var. sanjuanense a já si koupil ukázku dřeva napadeného nějakým parazitem, které následně vytvoří na větvi zajímavý útvar. Před NP zastavujeme ještě na jedné lokalitě, kde na červených kopcích vynikají Tephrocactus alexandrii. Petra si položila na akácii pěkný květ trichocereusu a vytvořila tak na focení nový druh, jak sama říkala: Tephrocactus acacius sp.n. Sranda musí být. Trochu na lokalitě pojíme a vyrážíme dál, odbočujeme na ISCHIGUALASTO do Národního parku VALLE DE LA LUNA. Tajně procházíme místa, kde se smí jen s průvodcem, a fotíme Denmosa erythrocephala, Tephrocatus alexandrii, Echinopsis leucantha a kvetoucí Trichocereus strigosus, v dáli roste ještě Trichocereus terscheckii. Při zpáteční cestě zajdeme na kafe a pivo. Odjíždí další výprava s průvodcem, trasa je dlouhá 40 km a trvá asi 3 hodiny. Jelikož přijelo pár lidí, otevírají muzeum a průvodce zasvěceně vyprávěl o vykopávkách a životě dinosaurů. Nakonec jsme na vyjížďku s průvodcem nejeli a koupili jsme si jen pohledy. V muzeu jsme se zapsali do knihy návštěv, třeba někdo za 230 milionů let najde naše podpisy, tak, jak se objevují po tolika letech dinosauří kostry. Vracíme se zpět a na hlavní cestě odbočujeme na VILLA UNION, které je už v provincii LA RIOJA. Uprostřed pouště stáli na cestě dva mladí gaučové a mávali prázdnými lahvemi. Martin zastavil a udělali jsme dobrý skutek, dali jsme jim pitnou vodu, kterou v poušti potřebují. Nedaleko měli koně. Projíždíme dále NP TALAMPAYA, při vhodné příležitosti fotíme krásnou pouštní krajinu. Jednou z nich je také pískovcový útvar u cesty PEŇA SOLA – jak název napovídá, Slunečný kámen. Jinak je zde všude rovina s červenou zemí, porostlou řídkou buší. Kaktusy nejsou nikde vidět. Ve VILLA UNION bereme na pumpě ACA naftu, podíváme se do prodejny, kde mají ve stojanech snad všechny staré mapy provincií. Chceme dokoupit, které ještě nemáme, ale přišlo velké zklamání. Mají je jen na podívání, bohužel na prodej ani jednu. Je to velká škoda, neboť tyto mapy jsou velmi podrobné, ale už se neprodávají. Třeba budeme mít ještě někde trochu štěstí a nějakou tu mapu dokoupíme. Odbočujeme na křižovatce vlevo a jedeme do hor, směr vesnice QUANDACOL. Je to spíš městečko, následně odbočujeme na SANTA ELENA a na rozcestí u akácie nachází Martin velké Gymnocalycium riojense spec. var. dlouhé trny. Mě však upoutává velký Tephrocactus aoracanthuss články až 10 cm v průměru a trny dlouhými 15-20 cm. Vytrněné jsou i Echinopsis leucantha. Asi zde pod akácií rozbalíme stanový tábor. Mušky a komáři žerou jak prase, raději co nejdříve jdu do stanu, tam se už nedostanou. Černé mraky se schylují k bouřce, která však nakonec nebyla.
Poznámkový blok: Argentina 2008 – 3
21.11.2008 - pátek
Mušky otravují hned po ránu znovu, ale jak vylezlo sluníčko trochu výše, mušky ubývají. Na protějším kopci vysoko v horách svítily světla, asi tam musí být nějaká dědina, chtělo by to prozkoumat. My se však opět vracíme do VILLA UNION. Děláme drobné nákupy. Jedeme zpět do PAGANCILLO, kde odbočujeme na PUERTO ALEGRE. Asi po 3 km za městečkem děláme první lokalitu, kde roste Gymnocalycium riojense. Zastavujeme ještě jednou před vesnicí PUERTO ALEGRE a fotíme Gymnocalycium riojense var. miradense. Je zde několik forem Tephrocactus alexandrii a objevuje se iTephrocactus articulatus. Je poledne, tak zastavujeme a usedáme do stínu akátu na posilující housku s tuňákem. Další lokalita nás čeká u LOS TAMBILLOS směr GUESTA MIRANDA. Vjíždíme na objížďku, na cestě všude nádherné scenerie červených skal, ale hlavně Danka nachází divoce vytrněné Gymnocalycium guanchinense. Roste zde spoustu dalších pěkných kaktusů Denmosa rhodacantha, Echinopsis leucantha, Trichocereus terscheckii, candicans,huaschii, Opuntia sulphurea, vše doplňují růžice dyckií a Tillandsia bryoides. Jedeme krásnou cestou na GUESTA MIRANDA. Před vrcholem průsmyku dvakrát zastavujeme a prozkoumáváme výskyt Gymnocalycium guanchinense. Je tu celkem slušná lokalita, vyrážíme na kopec, roste zde Pyrhocactus sp. se žlutooranžovým květem a černými trny. Objevuje se zde Airampoa sp. a Austrocylindropuntia sp. Společně zde roste iSoehrensia formosa, Denmosa rhodacantha a tradičně trichocereusy. Sjíždíme do SONOGASTY, abychom se někde ubytovali, za městem stavíme stany. Na úspěšnou cestu si dáváme flašku vína.
Gymnocalycium guanchinense (rhodantherum), Denmosa rhodocantha a Tillandsia bryoides lokalita Los Tambillos, směr Cuesta Miranda (foto KL 21.11.2008)
22.11.2008 - sobota
Celou noc nedaleko od nás probíhala diskotéka a měli to dost nahlas puštěné, takže se nedalo pořádně spát a ještě teď mi duní v hlavě duc duc. Dnes jedeme v SOŇAGASTO hledat Gymnocalycium ritterianum. Celé dopoledne hledáme, jezdíme po dědině, šlapeme po kopcích a pořád je nemůžeme najít. Vydáváme se na poslední možné kopce, já to za druhým kopcem vzdávám. Chvíli čekám na Martina, který je nakonec našel a jedno Gymnocalycium ritterianum přinesl na ukázku. Podle něj je to však Gymnocalycium guanchinense. Nakupujeme ve vesnici a jedeme dál, z vesnice prašnou cestou na GUANCHIN. Zastavujeme na jídlo u akátu, kde je stín. Stín zde vyhledává i dobytek, podle toho, kolik je zde kobylinců, nazýváme tuto „restauraci” U sta hoven. Na křižovatce u vesničky GUANCHIN se fotíme, krátká zběžná prohlídka, kterou ani nezapisujeme a stoupáme do průsmyku CUESTA DE GUANCHIN. Zastavujeme na místě, kde ukazuje Odehnalova GPS, Martin ihned stoupá do kopce na vrchol. Vyleze na vrchol, kde už je Danka, která to obešla po silnici a vůbec nemusela do kopce. Na hřebenu se nacházejí přisedlé Gymnocalycium ritterianum, které mají zralé plody se semeny. Martin s Petrou se vydávají ještě na protější kopec, ale já nejsem blázen, abych tam lezl, co jsem potřeboval, mám nafocené. Při příchodu mají na ukázku malé rostliny, které by měly být Gymnocalycium ritterianum (pracovně lokalita -2). Lokalita -1 by měl být přechod mezi Gymnocalycium guanchinense –ritterianum (jen o něco větší). Při sjezdu dolů u cedule CUESTA DE GUANCHIN rostlo několik trsů Opuntia microdasys se žlutými květy, některé měly oranžové středy. Byly vysázené kolem křížku. Pokračujeme až do městečka CHILECITO. Dobrým znakem, že se blížíme k městu je, že se začíná v přírodě objevovat víc a víc nepořádku, až to vypadá, že jedete po smetišti. Nevím, proč si tak krásnou přírodu nechají zasvinit. Přejíždíme město, vydáváme se na sever, kde bychom se chtěli podívat na RUINAS DE CAPAYAN – staré vykopávky z roku 1592. Byly to spíše staré hliněné rozpadlé domky. Už se nedivím, že na to nebyla žádná velká reklama. Zajeli jsme do FAMATIMA a odbočili na PLAZA VIEJA, kde rostou nádherné divoce vytrněné kytkyGymnocalycium rhodanthorum. Kromě jiného zde rostly Trichocereus candicans s bílým i červeným květem, nebo žlutě kvetoucí Trichocereus huascha. Zastavujeme za FAMATIMA, kde kousek od cesty rozbíjíme tábor na spaní. Večer pozorujeme hvězdy.
Poznámkový blok: Argentina 2008 – 4
23.11.2008 - neděle
Po ránu se mi podařilo vyprat drobné prádlo ve vodě, která tekla z náhonu. Zajeli jsme zpět do města koupit vodu a naftu a vyrazili jsme vzhůru na sever, směr TINOGASTA. Po levé straně cesty se táhne pohoří SIERRA DE FAMATIMA a po pravé straně SIERRA DE VALESCO. Nádherné pohledy na krajinu. Na křižovatce u CAMPANA jsme odbočili na PITUIL. Zastavujeme na stejné lokalitě, kde jsme už byli loni u CHAŇARMUYO, zkontrolovatGymnocalycium rhodantherum, jak od loňska porostly. Stejná situace je s další lokalitou, kde Jarda loni našel jen tři krátkotrnné Gymnocalycium rhodantherum, my jsme jich však našli „neúrekom”. Je to dost silná populace. Prakticky jsme byli asi jen o 50 metrů dále a rozdíl je vidět na první pohled, každý rok jiná situace. Je poměrně velké horko, odhadujeme až přes 35°C. Na kilometrovníku 3963 km roste první Gymnocalycium polycephalum, my však jedeme na další lokalitu. Opět, kde jsme byli loni, na indiánské ruiny HUALCO. Vyrážíme až nahoru na kamenné základy indiánských obydlí, datující se 1000 let před Kristem. Gymno znám už z loňska, je pěkně vytrněné, ale více nás upoutal všude žlutě kvetoucí Echinopsis aurea var. falax (asi) a Parodia microsperma. Jdeme dál, je děsně horko, zastavujeme ve vesnici a dáváme si pivo z mrazáku. Na náhodné zastávce v SAN BLAS stavíme a hledámeGymnocalycium glaucum. Je zde ze zajímavých rostlin jen, černě vytrněný Tephrocactus alexanderii. Až o kousek dále v ALPACHINCE bez problémuGymnocalycium glaucum nacházíme. Vydáváme se dále směrem na TINOGASTA. Zastavujeme před TINOGASTA u LA PUNTILLA, kde jsme stáli i loni a fotil jsem zde Tephrocactus weberii. Zastávka však byla kvůli Gymnocalycium catamarcense var. schmiedianum, které roste až nahoře na skalách. Vyjde se křížovou cestou až nahoru a hned za kapličkou, pak rostou i na druhé straně kopce. Po obhlídce rozbíjíme tábor, neboť je zde dobré místo k táboření. Je děsné horko, ještě že se večer přihnaly mraky a trochu zafoukal větřík. Celou noc je horko.
24.11.2008 - pondělí
Opět hned ráno svítí sluníčko a teplota jde rychle nahoru. Martin běhá ještě po skalách, já mám od včerejška rozpíchané nohy od akácií a nemůžu pořádně došlápnout, tak chodím co nejméně, doufám, že to do dvou dnů přejde. Pokračujeme dál přes TINOGASTA směr FIAMBALA. Zastavili jsme na lokalitěTephrocactus alexanderii forma fiambalensis s velkými, divoce otrněnými články. Posléze jsme vyjeli až na TERMAS DE FIAMBALA k teplým pramenům, zde strávili delší čas, dvě nádherné koupele a mezi tím oběd v místní restauraci. Vstupné stálo 6 argentinských peso, ale stálo to za to. Ve 13:30 hodin jsme se rozjeli zpět do města FIAMBALA a další cíl byl PALA BLANCO. Když je člověk osvěžený, hned to vypadá jinak. Voda, kde vyvěrá, má prý 60°C a čím je níže, tím je chladnější. Ve FIAMBALA jsme nakoupili a dali si kafíčko a vyrazili za svým cílem, z města je stále pěkná asfaltová cesta, prašné hrbky kolem někdy posety kamením. Opět velké vedro, sluníčko pere, i když z dáli po levé straně nad pohořím VALLE DE CHASCHUIL se objevují mráčky. Asfaltka končí až v PALO BLANCO, zajíždíme ještě 2-3 km za GPS, které máme, cesta je dost kamenitá a Martin už nechce jet dále. Nacházíme Pterocatus tuberosus, o kousek zpátky ještě Tephrocactus alexanderii. Při jízdě dolů Petra volá stůj, už ho mám. Zastavujeme a opravdu je zde. Vypadá však na první pohled jako Gymnocalycium spegazzinii. Vylézáme z auta, rostlin je zde několik, objevujeme další přechodové formy, podobající se Gymnocalycium catamarcense var. belense. Martin je u vytržení, nemůžeme ho dostat z lokality a to ještě nejsme na místě, kde máme GPS. Při příchodu zjišťujeme, že jsme hledali vlastně jen o 100 m výše než doporučená GPS a vlastně jsme celé okolí už prošli. Výskyt je lokální, při náhodné krátké zastávce nebylo ani jedno gymno, aby o pár metrů dál bylo gymen dost. Podél celé cesty nahoru vede přivaděč vody – kanál z hor. Sjeli jsme výškově asi o 400 m níže a už gymna vypadají trochu jinak, spíše jako Gymnocalycium catamarcense. Kousek od vesnice je balnearium, kde jsme postavili stany. Místní gaučo zde zaléval stromy, tak jsme se ho ptali na spaní, říkal, že není problém. Na zalévání má důmyslný systém, pustí vodu z náhonu, která teče připravenými kanály kolem stromů tak, že postupně od vrchu voda proteče celou oázou. Večer fouká větší vítr, ale alespoň nebylo horko. V noci Danka opět začala lítat na záchod, už pár dnů má průjem a nic jí na to nepomáhá. Uvidíme, co s tím, jestli nebude muset někde k lékaři. Večer přijeli nějací mladí a zase bylo duc duc, naštěstí ne tak dlouho.
25.11.2008 - úterý
Probouzí nás krásné ráno, sluníčko svítí, vítr už není, dávám si tradiční „dadáček”. Martin jde prošlápnout lokalitu kolem nocování. Vyjíždíme do terénu, asi po 200 m zastavujeme znovu a jde se opět na průzkum, myslím si, že už je to zbytečné, vždyť to Martin prošel hned po ránu. Vracíme se zpět do vesnice PALO BLANCO a vyrážíme severní cestou. Jedeme dále písčitou nepříjemnou cestou, kde prach leze všude do auta. Že jsme na hlavní cestě nám dává identifikační znamení elektrické vedení kolem cesty. Celou dobu je písčitá cesta a nedá se říct, že by zde gymna mohli růst. Blíží se hrbky a říkám, že tam by mohly být. Objevují se však přes cestu brody, první potůček přejíždíme bez problému, druhý si netroufáme našim autem přejet. Přijel tereňák, který brod přejel, ale voda mu sahala až do půl dveří. Jak říkal včera gaučo, na sever vede okružní cesta asi 30 km, kde jsou ještě další 3 nebo 4 vesnice. My jsme přejeli za první vesnici. V dáli asi 1-2 km se tyčí první kopce. Necháváme auto u brodu a jdeme se tam podívat pěšky. Stálo to za to. Až nahoře roste gymno, podle Martina opět Gymnocalycium catamarcense var. belense, tady jsme je moc nepředpokládali. Ale stálo to za průzkum. Vůbec by to chtělo projet ještě výše a zmapovat, co tam roste, asi by to však chtělo lepší auto, nejlépe čtyřkolku, nejzrádnější nebude voda, ale asi písek. Vracíme se zpátky k potoku, trochu se osvěžíme, vypereme nějaké prádlo a frčíme dál. Dle Martina by to mohla být nová varieta či forma Gymnocalycium catamarcense var.fiambalensis (pracovní název). Ve FIAMBALA jsme se stavili v muzeu starých zemědělských strojů. Usedlost pochází z roku 1745, pak jej vlastnila armáda, teď je to restaurace a muzeum. Pak už vyrážíme směr TINOGASTA a před ní odbočit na BELEN, přejet pohoří SIERRA DE ZAPATA. Vjíždíme až do TINOGASTA, bereme naftu, dáváme si kafíčko, koupím si další mapy Argentiny a vyrážíme dál. Na první lokalitě za TINOGASTA nacházíme opětGymnocalycium catamarcense var. schmiedeanum. Toto gymno roste opět všude, viděli jsme ho po celém přejezdu CUESTA DE ZAPATA od spodu i na hřebeni, dokonce po přejezdu prvního průsmyku až do nížiny. Překvapení bylo, když byly všude, i v písčité hlinité zemi po přejezdu, a rostly dokonce ve velkém množství. Krásné horské scenerie umocňovaly celou nádheru hor. První část cesty jsme zvládli velmi dobře, cesta OK, sjezd taky dobrý. Objevil se však další výstup na druhý hřeben, skalnatá zem se změnila v hlinitou, velmi prašnou cestu, která nebyla vůbec udržovaná. Bylo vidět, že zde před námi nějaký tereňák přejel, ale naše „Beruška” na takové přejezdy není přizpůsobená. Cesta se stává velmi nesjízdná, často musíme pokládat kameny, nebo zatlačit, ale vše dobře dopadlo. Horší bylo v posledním úseku cesty, velké množství prachu, často 20 cm vysokého, autem se v tom jezdí jako na sněhu, „Beruška” tancuje, chytá smyky a k tomu tolik prachu, že není vůbec nic vidět. Musíme jet dolů co nejdál, protože kdyby zapršelo, tak zde zůstaneme několik dní. Jedeme tmou a hledáme místo na spaní. Podařilo se to až po 22 hodině, stavíme stany, ani tradiční polévka se nekonala. Jdeme sedřeni z věčného podkládání kameny a pěšího výstupu docela unaveni spát.
26.11.2008 - středa
Ráno zjišťujeme, že jsme si vybrali velmi pěkné místo na spaní, asi se zde chodí kempovat. Zbývá dokončit zbytek trasy přes CUESTU. Před městečkem LONDRES najíždíme opět na asfaltku, fotíme kostelík a začíná pařba. Po strašných, kamenitých nebo prašných cestách teď dáme „Berušce” chvíli klid. Výsledkem přejezdu byla ztráta jedné poklice, teď už to bude lepší, ale na jak dlouho? Přijíždíme do města BELEN, kde jsme loni spali. Nakupujeme něco drobného k jídlu a já kupuji tričko BJ. Vyrážíme dále prašnou cestou směr ANDALGALA. Při výjezdu z města fotíme řeku RIO BELEN, dost široké koryto, přejezd po mostě, ale voda žádná. Vyjíždíme do CUESTA BELEN, jedeme až nahoru, kde jsme byli i loni na Gymnocalycium catamarcense var.belense. V ANDALGALA pojíme v parku u Chorisia speciosa a fotím se u kolegy horníka na točně, kterého máme už z loňska. Nevím, který to je, ale je nádherný. Po přejezdu hřebenu se změnila vegetace, kopce jsou porostlé trávou a je zde více kraviček. Místy rostou trsy krásných pampových trav, pod námi teče potok. Vaříme nudlovou polévku a hupky šupky do stanu, je tu trochu čerstvěji, alespoň není v noci horko.
27.11.2008 - čtvrtek
Ráno jsou stany orosené, takže je musíme pořádně vysušit. Martin čistí semena a já stahuji data. Sluníčko začíná chytat sílu, asi bude zase pořádný pařák. Sjíždíme intenzivně z hor, vegetace se začíná opět měnit až kolem SINGUIL. Ve vesnici LAS VARELAS nakupujeme jídlo a pití. Odbočujeme opět do hor, přejíždíme další průsmyk a děláme za vesnicí průzkum lokality. Je tu tropičtější vegetace, horko jako hrom, rostou zde Pfeifferia ionacantha, Rhipsalis baccifera, Tillandsia capilaris a bergerii, epyfitní kapradiny apod. po zemi se plazí Selenicereus jusbertii nebo větší, podobný Harissia pomodeansis. Vyskytuje se zde Cleistocactus smaragdiflorus v poměrně velkém rozšíření. Samozřejmě jsou zde i gymna, hlavně Gymnocalycium baldianum nebonigriareolatum, ten však jen v několika kusech. Po přejezdu průsmyku děláme několik náhodných prohlídek, na gymna moc lokality nejsou. Zastavujeme u cedule LAS PIEDRAS BLANCAS, dole teče říčka, nahoře mají růst gymna, já jsem žádné nenašel. Objevil jsem však nádhernou parodii a kvetoucí opuncii, kterou jsem ještě neviděl. Jinak jsou zde ještě další 3 druhy opuncií, jedna z nich Airampoa accorugata a nějaký malý echinopsis. U LAS JUNTAS stojíme na průzkum Gymnocalycium carminanthum. Je to bohatá lokalita, navíc zde kvete Gymnocalycium baldianum a Parodia sp. s červeným květem +Echinopsis – samé červené květy. Po několika, dalo by se říci neúspěšných místech jsme si nyní zahojili rány na pěkné lokalitě. Vjíždíme do vesnice LAS JUNTAS, přejíždíme řeku RIO LAS TRANCAS a pokračujeme na CATAMARCA. Po přejezdu řeky začíná asfaltová cesta a vesnice je velmi pěkná až do městečka CATAMARCA. Přijíždíme do města, bereme naftu, měníme nebo spíš doplňujeme plyn do bomby. Martin chce pořád něco kupovat ve městě. Procházíme se pěší zónou, prodíráme se mezi lidmi, výsledkem pozdního odpoledne je, že si jen Martin koupil tři CD s hudbou v obchůdku, kde kupoval CD už loni. Dokonce jsme se nešli ani nikde najíst, aby nám někdo náhodou neukradl auto, takže jsme byli hladní. Ještě, že máme v autě chleba a sušenky. Je však takové vedro, že na jídlo není ani chuť. Zajíždíme pozdě večer na lokalitu CUESTA DE LA PORTUZUELA. Lokalita je bohatá, gymna jsou všude (G. nigriareolatum). Je poměrně velké vedro, teplota snad až 38°C, dusno a je zde úplně jiná vegetace. Roste zde docela jiná Jatropa sp., než které znám, další úkol zjistit doma o jakou kytku se jedná. Jsou zde i jiné tilandsie, než v předešlých lokalitách. Chceme vyjet po RUTA 38, ale nemůžeme se nějak vymotat z města. Dokonce jsme se nějakou špatnou odbočkou vrátili zpátky do města a dlouze do noci jsme stále bloudili, až se nám nakonec podařilo z města najet na RUTA 38. Po výjezdu z města jsme odbočili na vesnici SONETA, která měla vést k horám. Stále se v tmavé noci nenaskýtá nález vhodného spaní, odbočujeme na balnearium, bohužel zavřené. Stavíme stany před branou na cestě, která se zdá být nejrovnější. Dole slyšíme téct vodu, což je slibný začátek nového dne. Je téměř 23 hodin, tak ani nevaříme a jdeme spát.
28.11.2008 - pátek
V noci bylo strašně horko, večer muselo být kolem 38°C, ráno se ochladilo na 30°C. Koupel příjemně osvěží, vyperu zpocené drobné prádlo. Přijíždějí domorodci – správci koupaliště a chystají balnearium na otevření. Chtějí jej otevřít 1.12., tak mají ještě hodně práce. Vyjíždíme do hor na první lokalitě MINAFLORES, kde mají být Gymnocalycium occultum. Nacházíme velké množství Gymnocalycium saglionis – dle Martina Gymnocalycium pflanziivar. argentinense. Vylezeme na kopec, za chvíli přijíždí auto a troubí. Slezeme dolů a hle, kdo se objevil. Přijeli Chvastkovci, jó to bylo vítání. Chvíli diskutujeme, kde jsme už byli, kde pojedeme, upřesnili jsme si některé lokality a šli společně na lokalitu Gymnocalycium occultum. Našli jsme společně pár kytek a Jarda navrhnul polední pivo. Tak jsme se s nimi vrátili do vesnice, Ruda Slaba už znalý, jak to u obchůdku chodí, vyběhnul z auta, zazvonil na zvonek u malého kiosku. Jarda Chvastek koupil pro všechny „cerveza grande”, sedli jsme před krám, diskutovali, srandičky atd. Po příjemné půlhodince jsme se rozloučili a vyrazili každý svým směrem. My se vraceli zpět a pokračovali dále cestou na LOS ANGELES až na vrchol průsmyku a zmapovali jsmeGymnocalycium carminanthum. Pak jsme pokračovali za vesnici, až do míst, odkud se nedá nikam jet, kde cesta vlastně končí. Udělali jsme další průzkum, kde na lokalitě rostly Gymnocalycium carminanthum var. montanum, Gymnocalycium baldianum, Airampoa accorugata tmavý červený květ. Martin říkal, že až nahoře rostla nějaká malá opuncie se žlutým květem. Než se Martin vrátil z lokality, šla Petra napřed pěšky na průzkum okolí a že ji cestou přiberem. Zajeli jsme před vesnici k brodu, drobně jsme se vykoupali, ale Petra stále nikde. Náhle za námi přiběhla, že mávala, ale my ji neviděli. Říkám jí, že jsme si mysleli, že to je červeně kvetoucí gymno, ona má totiž červené vlasy. Říkala, že tam byly kvetoucí gymna, tak se Martin musel vrátit zpět, já už je měl nafocené z této lokality. Začíná pršet, to jsme tu ještě neměli. Je to jen mírný deštík, trochu se ochladilo, což je vlastně příjemnější, než horko, které bylo dopoledne. Ještě jsme nic nejedli, stejně jako včera, je to pěkná dieta, Danka říkala, že mi splaskl i buben, ale já to tak nevidím. Otáčíme se a vracíme se zpět. Byla zde pěkná, zajímavá bromélie, rostoucí na skalách a měla červené květy. Vydáváme se na delší přesun do LA RIOJA, po cestě najíždíme odbočkou do CONCEPCION, ale co jsme hledali, jsme nenašli. Vracíme se zpět, kousek popojet a najít si místo na spaní, ať nedopadneme jako včera. Je vidět, že tradiční rčení „to roste všude“ nevychází, pokud není k dispozici GPS. Vyjíždíme po hlavní cestě směr LA RIOJA, nikde žádná odbočka, až u vesnice CEBOLLAR sjíždíme na vedlejší, všude rovina a písky. Za odbočkou do vesnice je ještě jedna souběžná cesta, kde to vypadá trochu k světu na rozbalení tábora. Stahuje se k bouřce, od hor se ženou černé mraky. Stavíme stany a vaříme gulášovku, do které jsme si přidali salámek – chorizo. Bylo to dost dobré. Za chvíli začíná pokapávat, tak zalézáme do stanu. Začíná se blýskat a dokonce padají kroupy. Danka má trochu strach, ale přežila to. Bouřky se opakují během celé noci. V jedné přestávce mezi bouřkami přijela motorka a svítila nám na stany, za chvíli volá „policia”. Martin vylezl, vysvětlil policistovi, že jsme turisti. Zcela bez problému policista odjíždí, ani nechtěl vidět pasy, prostě jen potřebuje vědět, co zde děláme. Noc nebyla tak horká jak předešlá, takže se celkem dobře spí.
29.11.2008 - sobota
Ráno je pěkné, svítí sluníčko, ještě se sem tam tetelí nějaké mráčky, ale dopoledne to vykrystalizuje. Vyjíždíme dále na hlavní trasu směr LA RIOJA. Projíždíme město bokem a jedeme do VILLA SANAGASTA. Zde nakupujeme něco na jídlo, pití a míříme za město na první lokalitu dne Gymnocalycium arboareolatum. Roste v žulovitém štěrku pod červenými skalami společně s dalšími kaktusy. Vyrážíme dále do hor, na novou, nedokončenou asfaltku na Gymnocalycium uebelmannianum. Zastavili jsme asi 1 km před koncem asfaltky, dle GPS a informací rostou gymna po obou stranách cesty, roste zde ještěDemnoza rhodacantha, Soehrensia formosa, Trichocereus huascha, candicans atd. Zajeli jsme se podívat až na konec cesty, kde před námi jely dvě auta, byli to lidé z nějaké farmaceutické firmy na výletě, společné foto, krátká diskuze a obhlídka lokality. Skvělý objev oranžově kvetoucí opuncie s dlouhými světlými trny, které dělaly celé trsy Austrocylindropuntia verschaffeldii var. kirchnerii. Nebylo jich však na lokalitě zrovna moc, musím doma prozkoumat o jaký druh se jedná, možná to bude něco nového. Vracíme se nově proraženou cestou ve skalách zpět, nádherné pohledy horské krajiny a kroutící se cesty. Mraků trochu přibylo, zesílil vítr, takže je celkem příjemné počasí. U LA RIOJA však už byly celkem blízko už černé mraky a v dáli asi pršelo. My jsme však před mraky ujížděli směrem na jih do města PATQUIA. Ještě před městem jsme však doplnili naftu a dali si kafíčko. Postupně se mraky ztrácely a začalo se oteplovat. Vyjíždíme z města směr SIERRA LOS COLORADOS, kde u silnice mezi PATQUIA a CHILECITO nacházíme dle GPS bez problému Gymnocalycium coloradense. Kromě něj zde rostou i další gymna – saglionis, schickendattzii a riojense. Objevují se zde dva druhy jatropy, dokonce Postulata eruca. Celkem bohatá lokalita, ale i nádherná krajina kolem vše umocňuje. Hledáme dle mapy TERMAS, ale nikde ho nemůžeme najít, zajíždíme do buše vyjetou cestou a chystáme nocování. Martin opět čistí semena, začíná se zralých plodů objevovat čím dál více. Mušky žerou čím dál více, tak jdeme do stanu.
30.11.2008 - neděle
Nádherné ráno, vycházející sluníčko osvětluje červené skály, skvělé až kýčovité snímky argentinské přírody. Balíme věci a teprve teď prozkoumáváme okolí. Všude zde roste velké množství Gymnocalycium riojense. Je neděle, ale pro nás další pracovní den, vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Jedeme směr CHAMICAL, po cestě stavíme na půl cesty, ale nemůžeme se dostat k horám, tak pokračujeme dál. Přijíždíme do města dáváme si kafe na pumpě a hledáme obchod na nakoupení jídla a vody. Danka si jde koupit do lékárny něco proti průjmu, stále ji to drží a nechce jí to skončit. Už to trvá příliš dlouho. Na náměstí pojíme, já si koupil jedno chirozo, už se nedá žít jen na sladkých sušenkách. Je jasná obloha a dělá se pěkné horko. Sjíždíme na jih, směr městečko OLTA. Na pumpě ACA jsme nakoupili mapy. Asi začali vydávat obnovené verze, neboť rok vydání je 2008. Jedeme k přehradě DIQUE DE OLTO. Nádherný výhled na červené skály a zákoutí „žabinec”, já bych se v tom nekoupal, jako krajina však pěkné. Sjíždíme kousek zpět na lokalituGymnocalycium castellanosii var. rigidum, kde se nachází na skalách i malá Parodia sp., možná microsperma. Mapujeme dvě lokality a jedeme dál na OLPAS. Je to bohatá lokalita na druhy. Pokračujeme dále na MALANZAN. Asi 1 km před městečkem náhodně stavíme na dalších zastávkách. Zpočátku fotíme fantastické scenerie skalnatých útvarů, později nádherné rostliny. Celá oblast se jmenuje NP PETROGLIFICOS. Při náhodné zastávce vidím Opuntia salmiana a nádhernou Tillandsia xiphioides s bílými velkými květy. V MALANZAN se stavíme na pivo, u kiosku hrají kluci na kytaru a harmoniku, nádherně zpívají argentinské melodie. Snaží se navázat kontakt, neboť už mají něco odpito. Zchladíme hrdla a vyrážíme dál, fotíme místní kostel a skalní útvar podobající se slonu. Je to spíše hora za vesnicí. Jedeme na poslední lokalitu dne do ATILES, kde rostou další zajímavé formy Gymnocalycium castellanosii, je jich zde poměrně hodně. Teď už jen hledat místo k nocování, nejedeme ani daleko, nacházíme místo za poslední lokalitou. Teplý večer sváděl na noční procházku nebo posezení, ale Martin říkal, že vínko je příliš teplé, že se nedá pít. V dáli se začalo blýskat, což hrozilo noční bouřkou. A stalo se, proběhla noční bouřka, pršelo ještě ráno při vstávání. Ani se mi nechtělo ze stanu ven, za chvíli však přestalo pršet, udělali jsme si ranní kafíčko, „dadáček” ti spraví náladu. Vše mokré jsme zabalili do igelitových pytlů a vyrazili na další cestu.
Poznámkový blok: Argentina 2008 – 5
1.12.2008 - pondělí
Černé mraky hrozí, že spadne nějaký déšť, ale snažíme se před ním ujet směrem na CHEPES. Ve městě odbočujeme na CHEPES VIEJA, kde rosteGymnocalycium boszingianum, společně se zde vyskytují ještě další gymna i jiné druhy kaktusů, většinou vyskytující se všude v okolí. Vracíme se zpátky do města na kafe a kupujeme novou mapu, kde jsou zakreslené všechny nové cesty. Je to dobrá věc vědět, jestli pojedeme po prašce nebo asfaltové cestě. Vyrážíme směr na ULAPES pěknou asfaltkou. Je pod mrakem, což je příjemné, neboť není tak velké vedro a dobře se cestuje. Zajíždíme do EL ABRA, kde hned ve vesnicí na malém hrbku roste Gymnocalycium armillatum. Za vesnicí jsou nádherné skály, nebo spíš velké kameny, celé velké útvary, prostě nádhera. Jedeme dál na QUINES, kde si dáváme oběd, konečně k jídlu masíčko a potom nakupujeme nějaké upomínkové předměty. Petra si kupuje dost pěknou starou žehličku, jako starožitnost. Do QUINES jsme zajížděli proto, abychom se zase nezdržovali po nějakých prašných cestách, když s malou objížďkou to po asfaltce zvládneme rychleji. Odtud vyrážíme směr VILLA DOLORES, opět po asfaltce, takzvaný rychlý přesun. Na chvíli jsme malým cípem projeli provincii SAN LUIS, abychom následně vjeli do další provincie CORDOBA. Ve VILLA DOLORES si dáváme oběd, nakupujeme nějaké cetky a vyrážíme turistickou oblastí, plnou nabídek na spaní a restaurací až do vesnice NONO, kde jsme měli loni sběr Gymnocalycium vatteri. Já jsem tam loni na lokalitě nebyl, tak jsem navrhnul, abychom se tam podívali. Udělali jsme dobře, šli jsme hned zkraje, kde začíná hřeben a vylezli na hrbek (loni byli o kus dále). Všude bylo plno velmi variabilních, ale nádherných rostlin. Společně se zde nacházejí další rostliny Gymnocalycium calochlorum (parvulum), těch tu nebylo tak moc, jako vatterek, přesto jich zde bylo dost. Danka mezitím sušila stany a suchý ho postavila. Zůstali jsme zde totiž na spaní. Spaní u řeky, to znamená kompletní hygiena, velké prádlo a podobně. Martin sliboval, že si dáme vínko, ale zůstalo jen u slibu. V noci bylo poměrně chladno, od vody táhlo, ale mi se nechtělo pro svetr, tak bylo trochu „zimno”. V noci ještě kolem stanů projel někdo na koni. Občas nám za stanem a plotem chroustali trávu koně z ohrady.
2.12.2008 - úterý
Jakmile vylezlo sluníčko, teplota jde okamžitě nahoru. Sušíme prádlo a připravujeme se na další cestu. Musíme ukázat holkám vytrněné Gymnocalycium monvillei var. steinerii. Přejíždíme přes dvě policejní kontroly na lokalitu NIŇA PAULA. Zdá se mi, že rostlin je zde méně než loni a už vůbec jsem nenašel hustě zabalené rostliny do trnů jako loni. Ipomea ještě nekvetou, za to je tu spousta žlutě kvetoucích cibulovin. Sjíždíme zpět do MINA CLAVERO, kde je kaktusová zahrada. Pro zajímavost se jdeme podívat. Z ničeho nic se vyklubal docela dobrý kaktusář, s velkou sbírkou, navíc měl archeologické vykopávky vystavené ve svém muzeu. Bylo vidět, že všemu rozumí. Jeho předci prý přišli z Ukrajiny, ukázal nám i jejich fotografie, ale on už rusky nerozuměl. Koupili jsme od něj knihu o floře SAN JUAN, dost dobrou a dal nám kontakty na další kaktusáře, dokonce na velkého gymnofila v Buenos Aires. Jeho synové sbírali bankovky a mince, takže jsem sáhnul do peněženky a nějaké české jim věnoval. To bylo radosti. Zašli jsme na oběd a udělali dvě lokality u vesnice TANINGA, kde by měly růst Gymnocalycium taningaense a intertextum. Pak jedeme směrem na LAS PALMAS. Všude projíždíme Národním parkem. Mapujeme další dvě lokality kolem LAS PALMAS, pořád stejné malé kytky s minimálními rozdíly. To zajímavější je pohled na všude přítomné palmy. Poslední lokalita u LA MUDANA byla asi nejzajímavější. Tři druhy gymen, nejvíce mě upoutalo Gymnocalycium monvillei var. horridispinum. Pěkná byla i malá hnědá forma Echinopsis aurea. Po této lokalitě jsme hledali místo ke spaní, také proto, že Martin musel zpracovat semena. Našli jsme si místečko mezi palmami na louce, avšak nedaleko byla nějaká estancie. Sluníčko pomalu leze za hory, na stavění stanů je ještě brzy, tak se dělá administrativa. Když jsme se ptali na přespání, tak si nepřáli, abychom zde stanovali. Odjíždíme prašnou cestou dále, sjíždíme z náhorní planiny a spíme někde u křižovatky OJO DE AQUA, pod palmami.
Poznámkový blok: Argentina 2008 – 6
3.12.2008 - středa
Ráno vstávám a cítím, že mi není dobře, je mi na blití a bolí mě hlava, nevím co to může být. Preventivně si beru Paralen. Martin prozkoumal lokalitu v místě nocování a po sbalení věcí vyrážíme dále. Stále projíždíme pěknou krajinou, první lokalita je u CIENAGA DEL CORO, kde jsou dva druhy gymna –mucidum a taningaense. Projíždíme přes LA PLAYA na další lokalitu za vesnicí, kde rostou rovněž dva druhy gymen – stellatum var. kleinianum abodenberderianum var. intertextum. Zajíždíme dále za vesnici AQUA DE RAMON, podívat se na Gymnocalycium castellanosii var. ferocior. Začíná být pěkné horko a jen sem tam foukne slabý větřík. Všude rostou lesy stetsonií, občas se objeví Cereus forbesii. Martin hlásí najetých 9000 km a to nás ještě nějaká tisícovka čeká. Ve VILLA DE SOTO jsme dobrali naftu a jedeme dál, že v CRUZ DEL EJE nakoupíme. Jak už jsem několikrát připomínal, přes poledne a odpoledne je siesta, tak je tomu i tady. Většina obchodů zavřených a jen stěží hledáme otevřený kiosek. To znamená, že budeme muset hladovět. Mi to nevadí, protože mi stále není dobře. Beru další Paralen a uvidíme co bude dál. Jedeme se podívat na místa, kde jsme loni spali a je zde začátek cesty do CERRO URITORCO. Za vstup se platí 20 peso, tak jsme zůstali dole a rekreovali jsme se u vody. Martin šel oklikou nahoru něco nafotit, byl tam přes hodinu. Asi by to chtělo pěší výlet na několik hodin, abychom viděli vše co prezentují. Navečer jsme se jeli podívat do města LA FALDA, prošli jsme několik obchodů, nakoupilo se pár upomínkových předmětů a šli jsme na večeři. Naše původní parillada byla ještě zavřená, tak jsme šli do města, kde jsme našli podobnou. Dali jsme si biftek, salátu jsme si mohli vzít kolik jsme chtěli z velkého výběru, zaplatili 130 peso za všechny a vyrazili hledat nocleh. Hledat ve tmě a ještě ve velkém městě je problém, nakonec jsme vyjeli za město, našli odbočku do hor. Když jsme konečně něco našli u jedné estancie, bylo vyhráno. Na estancii se zrovna rozcházeli z nějakého setkání, odjíždělo několik aut, dokonce se majitel zeptal jestli nepotřebujeme pomoc s autem. Když jsme mu vysvětlili, že potřebujeme jen přespat a ráno, že jedeme dál, tak říkal úplně bez problému. Stavíme stany a jdeme spát, je poměrně pozdě v noci.
4.12.2008 - čtvrtek
Ráno fouká poměrně chladivý vítr, ale sluníčko začíná hřát. Balíme věci, drobná porada před další cestou, ale nejdřív musíme zjistit, kde jsme to vůbec v noci zajeli. Je to tu dobré na prohlídku terénu. Kouknem do poznámek a mám tu Chvastkovu GPS na jeho údajně červeně kvetoucí gymna (snad stellatum –baldianum), bohužel všechny jsou jen Gymnocalycium stellatum forma kleinianum kvetoucí bíle. Pěkné jsou zde Gymnocalycium monvillei. Jezdí zde spousta krojovaných jezdců na koni, asi mají nějakou slavnost. Stačili jsme několik jezdců nafotit. Nakonec jsme se jeli na slavnost podívat do vesnice, je to svátek svaté Barbory. Chystají procesí, ale teprve se sjíždějí, bude to asi paráda, ale nás čekají kaktusy. Zastavujeme asi 5 km za OLAEN, roste zdeGymnocalycium monvillei. O kousek dále teče potůček, stojíme na praní semen a malou hygienu. Stoupáme pomalu do hor, nadmořská výška stoupá. Na zastávce náhodně nacházíme Gymnocalycium capillaense. Je to první vrchol stoupání ve výšce asi 1200 m. Na dalším vrcholu stoupání ve výšce 1526 m, asi 10 km před CANDELARIA objevila Danka Gymnocalycium bruchii, které nacházíme i za vesnicí 3 km společně s dalšími gymny. Všude se vyskytujeGymnocalycium monvillei. V CANDELARII se jdeme podívat do starého jezuitského sídla z let 1773. Provedl nás mladý průvodce, bylo to pěkné. Platilo se 2 argentinské pesa na osobu. Pokračovali jsme nádhernou krajinou stále nahoru do výšky 1930 m, kde byla nádherná vyhlídka na okolní skalnaté hory. Na této lokalitě EL MIRADOR se vyskytují žlutě kvetoucí Gymnocalycium andreae var. fescherii a samozřejmě Gymnocalycium monvillei, které zde všude kvetlo. Ještě jednu formu Gymnocalycium andreae var. matzanetezii jsme zkoumali u odbočky na LOS GIGANTES. Zde se dost ochladilo a bylo celkem zima, všichni si přioblékli nějaké mikiny. Nad námi křičel nějaký pták, kterého jsme omylem vyhnali z hnízda, také se zpočátku snažil upoutat pozornost na sebe, že je zraněný. Raději jsme šli kousek dále. Teď už nás čekal sjezd dolů. Celý den jsme nenarazili na žádný obchod, až tady při sjezdu je pěkná restaurace s dobrým občerstvením. Dáváme si domácí sýr, chleba a chorizo, zapijeme pivečkem a jedeme dál. Ještě dlouho sjíždíme z hor a příležitostně hledáme místo na spaní. Nakonec jsme dojeli až do městečka TANTI, kde zajíždíme mezi ploty na louku. Zapisuji poznámky, dokud je trochu světla a pak postavit stany, uvařit polívečku a čau, čau.
5.12.2008 - pátek
Probouzí nás krásné sluneční ráno, balíme a vyrážíme do TANTI nakoupit a prozkoumat další lokality. Stojíme přímo ve městě, kde na skalách rosteGymnocalycium calochlorum, monvillei a stellatum. Vyrážíme směr VILLA ICHO CRUZ, kde dobíráme naftu. Odbočujeme do hor na COPINA, kde nacházíme Gymnocalycium amerhausenii. Začíná se poněkud zatahovat, uvidíme, jak bude na vyhlídce. Vjíždíme do Národního parku QUEBRADA DEL CONDORITO, cesta je probita skalami, pěkná asfaltka a všude nádherný pohled na skalnaté hory. Jedeme až na vyhlídku EL CONDOR, kde rosteGymnocalycium andreae, pak se vracíme zpět do údolí. Po cestě navštěvujeme stánek s cetkami a kupujeme nějaké blbosti. O kousek dále je několik malých vodopádů, zastavujeme u toho největšího s malým jezírečkem, všichni se dokonale okoupeme, je to příjemné osvěžení. Navštívili jsme ještě pár lokalit a přes OBSERVATORIO a městečko FALDA DE CARMEN jedeme do města ALTAGRACIA. Jdeme se projít po městě, kde je starý jezuitský klášter, pěkné starobylé centrum. Pak hledáme kempink na nocování, zajíždíme až někde za VA. LOS AROMOS, kde je velký kempink u řeky. Chtějí za to 50 argentinských peso, nějak od loňska podražili. Večer začíná ve vedlejší hospodě hrát duc duc. Začíná však pršet a postupně je všude klid, prší až do rána.
6.12.2008 - sobota
Ani se nechce vylézat ze stanu, pořád prší a nedá se nic dělat. Jak kdyby déšť věděl, co zrovna nepotřebujeme, tak přestává kapat. Je sice silně zataženo, černé mraky stále hrozí, že něco spadne, ale drží to. Musíme sbalit mokré stany a někde je posušit na lokalitě. Drobná příprava před cestou co nás čeká a vyrážíme. Po zhodnocení trasy Martin upustil od další návštěvy Gymnocalycium mostii a prakticky se vracíme zpět přes už známé lokality OBSERVATORIO, EL CONDOR a NIŇA PAULA. Je to dobrý přejezd přes hory po asfaltové cestě. Další je až hodně na jihu a ještě je cesta značená jako dost špatná. Nakupujeme v ALTAGRACIA jídlo, vodu a dobíráme naftu. Průjezd horami je vždy pěkný na pohled, pro řidiče však náročný, samá zatáčka si vyžaduje větší soustředění na cestu, ještě že náš šofér je skvělý. Stále je pod mrakem, ale už se občas objeví sluníčko. Přejíždíme kopce, míjíme observatoř a při sjezdu náhodně zastavujeme, roste zde Gymnocalycium mostii, zajímavější je však cibulovina, která nekvete, ale zvlášť mě zaujala nádherná kytka z čeledi Asclepiadaceae, květy podobné voskovkám (Hoya), ale v zakoupené knize uváděna jako Asclepias mellodora. Pokračujeme dále, zastavujeme u cedule SAN CAYETANO a jdeme na obhlídku. Rostou zde podobné rostliny jako na NIŇA PAULA, tzn. Gymnocalycium monvillei var.steinerii + Gymnocalycium calochlorum. Míříme dále na VILLA DOLORES, po cestě zastavujeme nakoupit nějaké suvenýry a musíme sušit stany. Na sluníčku a za vydatného tepla je to suché během deseti minut. Pak pokračujeme dále. Muzeum ve městě jsme nenašli, tak míříme směrem na jih do městečka CONCORAN. To už jsme však projeli z provincie CORDOBA do další provincie SAN LUIS. Je poměrně velké vedro, nad horama jsou mraky, ale na projíždějící rovince svítí slunce. Odbočujeme na SANTA ROSA DE CONLARA a následně za vesničkou LOS DURAZNITOS, kde jsme už loni sbírali snímečky malých kaktusů Gymnocalycium berchtii a borthii, dokonce jsme zde nocovali stejně jako letos. Přijeli jsme poměrně brzy, takže máme dost času na průzkum. Nechybí tradiční večerní polívečka atd.
Gymnocalycium monvillei var. steinerii, lokalita San Cayetano
7.12.2008 - neděle
Ještě není ani 8 hodin, Martin má sbaleno a už čeká na odjezd. My máme stále mokrý stan. Z jedné strany říká, že máme dost času, ale z druhé strany stále někam spěcháme. Odbila osmá, vyrážíme směr CONCARAN, kde nakupujeme jídlo a naftu. Pak vyrážíme na lokalitu SAN PABLO NORTE kde jsou ty „velký hnědý”. Martin mi chce udělat radost, protože odmítám týden jezdit po malých zelených a velkých modrých, jen vzpomínka na loňský rok mi bohatě stačí. Proto se jedeme podívat do vesnice HINOJITO, kde roste Gymnocalycium hinojito. I zde se znovu objevily krásné keříky kvetoucích Asclepias mellodora. Při prohlídce lokality nás náhle vyrušil seňor Nicola z nedalekého domku. Po krátké diskuzi nás zve na jeho estancii, kde nám ukázal svůj dobytek a zavedl nás až k vodě. Projít však všechny jeho pozemky se nedalo zvládnout, neboť měl 130 ha země. Na další lokalitě asi 5 km dále ani jedna rostlina neodpovídala popisu, všechny vypadaly na přechodovou formu Gymnocalycium berchtii – sanluisense. V LAS LAGUNAS se stavíme na pivo, docela bodlo, protože je horko jako prase. Další příjemná věc byla, když za vesnicí tekl čirý potůček, kde jsme spláchli prach a trochu ochladili své údy. Po strašně prašné cestě najíždíme na asfaltku a jedeme do VILLA PRAGA, kde jsme rovněž byli loni. Na SAN ISIDRO jsme hledali Gymnocalycium nataliae a na INTIHUSI zase Gymnocalycium carolinense. Zajíždíme odbočkou asi 3 km na archeologické vykopávky, které se nacházely v jeskyni, kde je možno se podívat. Pěkně udělané, vstup zdarma. Jeskynní kultura se datuje na 8000 let, což je starší než civilizace Egypta či Mayů, jen španělské jeskynní malby jsou starší. Byla to dobrá kulturní vložka a teď zase vzhůru za kaktusy. Odbočujeme na starou cestu na SAN FRANCISCO DEL MONTE DE ORO, je to sice prašná cesta, ale je zde krásná krajina. Blíží se večer, tak po chvíli zastavujeme u horkého potoka, kde to vypadá na pěkné kempování. Uvařili jsme si polívečku a postavili stany. Za celou noc nepřejelo po cestě RUTA 9 ani jedno auto. Jak jsme ráno jeli dále, ani jsme se nedivili, cesta byla hodně špatná.
8.12.2008 - pondělí
Ráno mě probudil nějaký silný vítr, vylezu ze stanu a nad horama se rolují mraky. Naštěstí zůstávají stát za kopci. Martin využil situace a říká: „Honem sbalme věci, ať nezmoknou”. Dobrá taktika, jak co nejdřív vyrazit do přírody na lokality. Jestli jsme včera vyrazili v osm hodin, tak teď už to bylo v 7:45 hodin. Ještě před tím jsme si však uvařili kafíčko a stáhli data. Byla však dost velká zima, tak jsme raději zalezli do auta a vyrazili. Po cestě jsme náhodně zastavili na několika místech, aniž jsme něco zapsali, neboť všude rostou stejné kytky. Jednu lokalitu Gymnocalycium brachyanthum jsme však zapsali, abychom zaznamenali, že jsme hory projeli. Při sjezdu dolů jsme při jedné zastávce narazili na první Gymnocalycium fischerii, které jsme následně navštívili na naší loňské lokalitě u SAN FRANCISCO DEL MONTE DE ORO. Při klesání se trochu změnila vegetace a čím jsme byli níže, tím bylo tepleji. Dole už bylo celkem horko a všude rostly palmy. Ve městě jsme nakoupili jídlo a trochu pojedli. Pak jsme vyrazili na trochu delší přesun po asfaltce, směr SAN LUIS. Ještě před tím jsme však odbočili z hlavní cesty na HIPOLITO a jedem k horám. Martin oznámil najetých 10000 km, asi budeme něco připlácet, ale nevadí. Jedem souběžnou cestou, která je na mapě označena jako praška, ale pro naše potěšení je to asfaltka. Jedeme po ní směr SAN LUIS a odbočujeme na klášter SUYUQUE asi 3 km k horám. Zde podnikáme výšlap nad klášter vzhůru do kopců. Martin s Petrou šlápli do pedálů a hned se nám v prvním kopci ztratili. Vylézáme na třetí kopec, vše leží pod námi, jen jeden velký kopec před námi. Danka už nemůže, já jdu ještě kousek, ale pak se vracíme, nemohu ji zde nechat samotnou. Pomalu scházíme dolů ke klášteru, kde máme auto. Občas nafotím nějaký ten kaktus. Je polojasno, ještě že občas sluníčko zaleze, jinak je dost velké horko. Martin s Petrou se vrátili po několika hodinách v 16:30 hodin. Našli nahoře prý jen pět kytek Gymnocalycium neuhuberii, já fotil hlavně Gymnocalycium ficherii var. sanjuense. Podívat se do kláštera jsme nakonec nešli, nevím proč? Asi se začíná projevovat ponorková nemoc. Vyrážíme směr EL VOLCAN. Odbočujeme na PORTERO DE LOS FUNES, opět na Gymnocalycium fischerii a Gymnocalycium achirasense formaechinatum. Hned u této lokality je místečko, kde by se mohlo přenocovat. Foukal dost silný vítr, stany se špatně staví a stále to s námi dost cloumá. Raději přidávám kotvící šňůry, udělal jsem dobře, v noci na chvíli přestalo foukat, ale zase začalo pršet a byla pěkná bouřka. Pak opět začal foukat silný vítr.
Poznámkový blok: Argentina 2008 – 7
9.12.2008 - úterý
Ráno začalo dost hustě pršet, zalezli jsme do auta a přečkali největší průtrž. Za chvíli déšť přestal, rychle balíme, aby nás nestihl další nával vody. Mraky nad horama jsou černé a stále hrozí, že spustí liják. Děláme jednu lokalitu fišerek a jedeme do města SAN LUIS. Nemůžeme se pořád trefit do centra, ale nakonec se nám to povedlo. Fotíme katedrálu a procházíme několik obchodů. Nakoupili jsme opět nějaké blbosti, zašli na kafe a hamburger. Vracíme se zpět k autu, cestou navštěvujeme ještě zlatnictví a pak už vyrážíme nakoupit jídlo, naftu a čeká nás směr EL TRAPICHE. Při kafíčku ukazovali v televizi aktuální stav teploty, který byl 28,5°C, mraky se roztrhaly a svítí sluníčko. Zastavili jsme na jedné lokalitě Odehnala a pak znovu kousek za městem, všude rostou stejné kytky. Zastavujeme na místě, kde jsme loni nocovali u řeky RIO RICOTO, vysušili jsme stany a vše, co bylo mokré. Drobná koupel nezaškodí a tak hupky šupky do vody, v tom horku je to příjemné osvěžení. Pokračujeme dál, zastavujeme u hráze přehrady a fotíme pár snímečků. Projíždíme most a za zatáčkou je stánek. Stojíme, abychom si dali pivo. Dali jsme se do řeči, tak chvíli diskutujeme, nakonec se nás ptá, jestli nemáme české mince. Danka našla pár drobáků, prakticky všechny české mince, tak jim je dáváme. Mince sbírala jejich dcera, která zrovna přišla. To bylo radosti. Přidali pro potěšení ještě jeden náš odznak, na oplátku jsme dostali sladkou chuťovku a domácí marmeládu. Když jsme se ptali na cestu do SALAGILLO, odkázali nás na dálnici, chvíli jeli s námi, aby nám udělali radost. Zbytečně jsme zajeli pár kilometrů, ale to nevadí. Asi 5 km před SALADILLO děláme další lokalitu, kde roste typové Gymnocalycium poeschlii. Loni jsme zde stanovali v balneariu pod stříškami, tak jsme toho využili i letos. Zajeli jsme stanovat pod střechy, protože počasí stále hrozilo, že bude pršet. Večer se však mraky protrhávaly a fotil jsem až kýčovitý západ slunce s červenými mraky. Uvařili jsme si opět gulášovku, už jsme ji dlouho neměli. Jako vždy jsme šli brzy spát.
10.12.2008 - středa
Ráno vstáváme a stále je pod mrakem. Ještě že není nic mokré. Vyrážíme směr LA TOMA. Před odjezdem ještě zastavujeme na náměstíčku v SALADILLO a jdeme se podívat do malého kostelíka. Místní slečna nám jej otevře, když vidí, že se do něj chceme podívat. Mají to tam dost pěkné. Vyrážíme do LA TOMA, kde nakupujeme jídlo a jdeme se podívat do prodejny Onixu, který se zde těží a vyrábějí se z něj pěkné věci. Jednu drobnost jsem si na památku koupil. Martin a Petra domluvili návštěvu povrchových dolů na onyx. Naložili jsme průvodce a jeli asi 30 km za město. Přejeli jsme LOS MEMBRILLOS, kde jsme loni fotili červeně kvetoucí kniphoffie. Pak jsme odbočili asi 3 km do povrchových dolů – CANTERA SANTA ISABEL, kde se těží onyx. (GPS – CANTERA SANTA ISABEL – povrchový důl na onyx S32 56 857 W65 48 453 – 1235 m). Zelené sloje ve skalách jsou prošpikované malými jeskyňkami, je to paráda. V LA TOMA – městě onyxu se vyrábějí různé sošky a upomínkové předměty, které se vyváží do všech koutů světa. Lomy na onyx vlastní Cooperativa Telefonica, která provozuje v Argentině mobilní síť. Vracíme se zpět do města, zaplatíme za návštěvu a jedeme na pumpu na kafe. Zde nás upozorňují lidé, že máme píchlé kolo, bohužel mají pravdu. Je to náš první a poslední defekt. Jdeme s Martinem hledat goméra, který je o dvě ulice dál. Než vše z auta vybalit, tak chceme aby gomér přijel k autu. Nakonec jsme se domluvili. Za hodinku máme zalepeno a jedeme dál. Vyrážíme z města vrchní cestou na LA ESQUINA, avšak první odbočkou zajíždíme do CERRO GUANACO, kde bychom měli projet do kráteru po meteoritu. Cesta však není po nedávných deštích příliš průjezdná a nakonec se musíme vrátit. Na lokalitu Gymnocalycium lukasikii jsme nedojeli, je to škoda, ale příroda už to tak zařídila. Při vjezdu do kráteru musíme projet CERRO GUANACO, jedeme až kam se dá, pak se však musíme rovněž vrátit, dvě lokality po cestě značí focení Gymnocalycium morroense. Tady jsem málem šlápnul na hada, který se nějak moc nehýbal, neboť foukal chladný vítr a byl trochu ztuhlý. Na loňské lokalitě u LA ESQUINA vidíme znovu Gymnocalycium achirasense var. villamercedense. Stále chčije nebo mrholí, přejíždíme průsmyk PORTEZUELO, tak říkám, že se stavíme na Gymnocalycium bruchii var. portezuelo, kde jsme byli i loni a kde jsem fotil zajímavou rostlinu. Téměř dva roky jsme si mysleli, že je to nějaká houba, ale nyní jsem zjistil že je to parazitní rostlina Prosopanche americana, žijící na kořenech keřů a stromů rodu Prosopis. Bohužel letos tato rostlina nekvetla, takže jsem ji nenašel. Je večer a hledáme nocleh, nakonec stavíme stany na boční cestě ve vysoké trávě.
11.12.2008 - čtvrtek
Ráno svítí sluníčko, alespoň trochu to zlepší náladu po včerejším mračném a uchcaném dni. Vše je mokré a musíme sušit stany. Ještě pořádně nedosušené balíme a už v 8 hodin vyrážíme dál na ALPA CORRAL. Zpočátku je pěkná nová asfaltka, později strašná prašná cesta až do RIO DE LOS SAUCE. Asi 2 km před ALPA CORRAL jsme udělali jednu lokalitu. Doplnili jsme naftu a vracíme se na BERROTARÁN, kde jsme poobědvali v malé restauraci. Následně jsme jeli na odbočku směr LAS PEŇAS, kde jsme provedli několik náhodných zastávek, abychom se podívali na Gymnocalycium lepidum. Vegetace byla prakticky všude stejná, už proto, že lokality byly kousek od sebe. Na jedné lokalitě jsme viděli varana, který nám přeběhl přes cestu asi 1 m velký. Při zpáteční cestě do BERROTARAN přes cestu utíkal ještě jeden o něco menší. Bohužel, jsou dost rychlí na to, abychom je stihli nafotit. V 16 hodin vyrážíme z poslední lokality, ještě polní cestou, později asfaltkou směr Buenos Aires, přes město RIO CUARTO a pak už po RUTA 8 až do hlavního města. Je to nekonečná cesta přes 600 km dlouhá, samá rovina, ještě že se objeví sem tam nějaká zatáčka, jinak silnice v dáli nemá konce. Před městem VENADO TUERTO u patníku č. 418 odbočujeme do polí a hledáme místo na spaní. Asi po 100 metrech je hájek s několika velkými eukalypty a z druhé strany velké trsy kvetoucích yuk. Zajíždíme za ně, kde nás z cesty není vidět. Dlouho do noci jezdí po sousedním poli traktorista, ale o nás se nezajímá. Celou noc je slyšet od nedaleké hlavní cesty dost slušný provoz. Místo nocování u VENADO TUERTO, před patníkem 418 – S33 36 538 W62 28 886 – 115 m, asi 50 km od města.
12.12.2008 - pátek
Do Buenos Aires zbývá ještě přes 400 km, ráno sluníčko svítí, ale za hodinu se mírně zatahují mráčky. My však vyrážíme na nekonečnou cestu vpřed. V COLON jsme dobrali další naftu, dali si kafíčko a frčeli jsme dál, do Buenos Aires je to ještě přes 270 km. Když jsme jezdili cestou necestou po horách, tak jsme ztratili tři poklice, zpočátku jednu a později na dost špatné cestě další dvě. Aby nebyl v půjčovně aut nějaký problém při předávání, zakoupili jsme ve městě PERGAMINO ve značkové prodejně tři nové poklice. Na kola je však nasazujeme až v Buenos Aires, abychom snad ještě nějakou neztratili. Za všechny tři jsme zaplatili 220 argentinských peso, což je dost peněz, ale auto musí být při předávání v pořádku. V městečku ARRECIFES jsme zastavili na malé občerstvení, ať máme sílu do závěrečného kousku cesty, zbývá něco přes 170 km. Hlavním důvodem zastávky je však protáhnout si trochu kosti. Konečně jsme v Buenos Aires, problém je sehnat nocleh. Všude v hotelích říkají, že mají obsazeno, berou 30-50 peso na tři hodiny, ani se nedivím, že nás nechtějí, co by s námi ty holky dělali. Zajíždíme do MONTE GRANDE, kde jsme spali loni, ale ani tady není místo. Nakonec jsme sehnali hosterii kde jsme dali 300 dolarů pro dva na tři dny. Je to sice hodně, ale je to perfektní zařízení v soukromí. (LA CASA DE MARIA RAFAELA – Avellaneda 240, Monte Grande – místo nocování v Buenos Aires – hosteria v MONTE GRANDE S34 48 483 W 58 28 232 – 22 m, bod GPS – 780). Vybalíme si věci, hodíme sprchu a vyrážíme do naší známé restaurace, kde jsme loni večeřeli. Každý si mohl vzít kolik chtěl, prostě jsme se přežrali. Po příchodu jsme hned zalehli.
13.12.2008 - sobota
Snídaně ráno byla trochu později, paní domácí nerada brzy vstává. Příjemná paní se s námi ráda pobavila, dokonce obdivovala kaktusy, hlavně ty velké, jak říkala v SALTĚ a JUJUY. Snídaně skvělá, každý si bere na co má chuť a vyrážíme směr BOCA. Podíváme se na molo a vcházíme do pestrobarevných uliček plné stánků, restaurací a jiných lákadel. Dalo by zde ledacos nakoupit, ale nějak došly peníze. Než jsme sem zajeli, objevili jsme prodejnu s knihami, kde měli několik velmi dobrých knih o rostlinách Argentiny. Nechal jsem tam přes 500 argentinských peso a kufr bude asi příliš těžký. V Boce všude předváděli mladí tanečníci tango. Prodejci byli příliš vlezlí a neodbytní, tak jsme popojeli dále na hřbitov, kde jsme se šli podívat na hrobku Evity. Pořád tam bylo plno lidí. Poté se jedeme podívat do Botanické zahrady, na naše poměry nic moc. Všechno mají venku, vždyť je tu teplo, ale před rostlinami mají štítky. Skleníky s kaktusy, orchidejemi a bromeliemi jsou zavřené, po shlédnutí přes sklo žádný zázrak a nic mimořádného. Vracíme se kousek zpátky a jdeme se podívat do muzea umění, kde mají obrazy nejznámějších malířů. Nakonec zbývá tržnice, která byla naproti přes cestu, ale bez peněz toho moc nenakoupíme, tak jedeme zpět na hosterii do MONTE GRANDE. Trochu drobné hygieny a už se stmívá. Menší prohlídka věcí a zkouška balení, zbytek necháváme na zítra.
14.12.2008 - neděle
Jestliže myslíme na očistu svých těl, musíme taky trochu čistoty dopřát naší „Berušce”, vždyť si to za dobré služby zcela jistě zaslouží. Je však neděle a nevím, jak na myčkách pochodíme. Vše domluvila naše paní domácí, avšak auto bylo nějak odbyto a nebylo umyto podle našich představ. Loni vypadalo jako nové, dnes se to říci o práci umývače nedá. Dopoledne jsme si udělali odpočinkové, koupali se v bazénu a chytali trochu bronzu. Sluníčko má dost sílu a tak jsme se hned zbarvili, stačí jen pár minut. Odpoledne jsme měli domluvenou schůzku s gymnofilem Ariel Peňal ze SAN ANTONIA, což je na druhé straně Buenos Aires. Čekáme na pumpě, ale nemůžeme se telefonicky domluvit, nějak to nefunguje, nakonec jsme zjistili, že se vzalo špatné číslo. Je to škoda, mohli jsme vidět největší sbírku gymen v Argentině. Večer balíme zbytek věcí a čeká nás poslední noc v BUENOS AIRES.
15.12.2008 - pondělí
Opět slunečné ráno, večer už nás čeká odlet. Je tu poslední relaxační den, balíme věci a odpoledne vyrážíme na letiště, kde nás však nikdo nečeká. Po domluvě s půjčovnou necháváme auto na parkovišti, kde si ho druhý den vyzvednou, jen aby nevznikly nějaké problémy. V 18 hodin měl být odlet do SAO PAULO a pak do Evropy. Na tabuli se však objevilo, že letadlo má odlet ve 20.20 hodin, později ve 20.50 hodin. Nakonec nás naložili do letadla s odletem ve 23 hodin, ale přímo do Frankfurtu, takže jsme se dočkali. Opět přetrpět celonoční let, což se podařilo. Ve Frankfurtu jsme úprkem přebíhali na terminál odletu letadla do Vídně, ale na kontrole mi odstavili zavazadlo a musel jsem jej vyložit. Bohužel letadlo uletělo i s našimi partnery z cest po Argentině. Dostali jsme následující let do Vídně za hodinu, takže jsme bez problému stihli autobus z letiště do Brna a ještě jsme měli spoustu času na vyřízení zatoulaných kufrů. Tak jak jsme nestihli přestoupit z letadla do letadla, tak nestihli přeložit i kufry, takže nám je dopravili druhý den až domů. Alespoň jsme se s nimi nemuseli tahat. Nakonec vše dobře dopadlo a můžeme se těšit na další cestu.