Náš zájezd do sbírek východních Čech jsme pojali v menším měřítku, co se počtu cestujících (celkem osm) týče, naopak sbírek bylo v plánu maximum, kolik se do určeného času dalo vtěsnat. Jeli jsme dvěma osobními auty a velké poděkování patří řidičům, kteří nás provezli rychle nejen dálnicemi, ale i úskalími silnic třetích tříd, objížděk, děr v komunikacích a mylných zajížděk. Že řidič tvrdý chleba má, zakoušeli Franta Frýdl a Standa Slovák. Vyjeli jsme kolem 7. hodiny ranní z Poruby v pátek 25. 5. 2018, vrátili jsme se kolem 7. hodiny večerní v neděli 27. 5.

Den první 25. 5. 2018

První zastávkou byla Česká Třebová, sbírka Bohuslava Tměje. Rostliny má umístěny v pařeništích, sklenících a volně. Kromě pana domácího a jeho bílého špice nás hned při vstupu ohromily obrovské trsy mořských cibulí, z nichž nejedna odnož se stala dovolenou kořistí mnohých z nás. Vedle kaktusů jsme mohli vidět agáve, různé další sukulenty i skalničky. Omezená venkovní plocha za domkem uvnitř města byla opravdu naplno využita a odstíněna od nenechavých pohledů z blízké ubytovny.

Další navštívená sbírka V České Třebové patřila Jiřímu Grundovi. Od vstupu až ke sbírce kaktusů se rozprostírala skalka s netřesky, mrazuvzdornými kaktusy a sukulenty, v jejímž zlatém řezu se skvěla kamenná deska, kterou příteli Grundovi vyrobil v nečekaně “monumentálních” rozměrech známý z Ukrajiny. Ve sbírce je možno zmínit vedle dalších rostlin kolekci Gymnocalycium spegazzinii. Tak, jako mnozí další kaktusáři, má přítel Grund i další přírodovědné koníčky, bylo možno vidět klece s chovem ptáčků chůviček. (Obr. 006 – 010)

Třetí sbírkou, kterou jsme poněkud déle hledali, byla sbírka Karla Pelcla. Společně se zahradou byla ukázkou toho, jak si poradit s velmi svažitým pozemkem. V jeho nejvyšší poloze byl skleník s pěknými rostlinami, např. rodů Sulcorebutia, Mammillaria, Echinocereus, Strombocactus atd. Venku se chlubily svými květy dvě pěkné rostliny Coryphantha kracikii, čekající pilnou včelku na sprášení.

Pak jsme zaparkovali v Ústí n. O. a zastavili se na oběd do restaurace hotelu Avion. Obsluha byla rychlá a příjemná, jídlo dobré a nepříliš drahé, pivo a kofola dobře vychlazené.

Dohodnutý čas po obědě pro nás přijel majitel další sbírky, Milan Šviř. To bylo nutné, protože jeho sbírka je v zahrádkářské osadě, kam bychom samostatně netrefili. Adrenalinovým zážitkem pro řidiče byla jízda do prudkého kopce polní cestou, kde by se dvě protijedoucí auta nevyhnula. Naštěstí žádné proti nám nejelo. V menším skleníku byly zajímavé rostliny, zaujaly nás jako vojáci v řadách vyrovnané rostliny pravokořenných aztekií. Sladkou tečkou po předcházejícím obědě byla i dobrá bábovka připravená na zahradním stolku (doufáme, že pochvala manželce byla vyřízena).

Pak jsme se přesunuli do Libchavy k příteli Zdeňkovi Krásovi. Na zahradě u potoka jsme si prohlédli větší polykarbonátový skleník (12 x 5 m), kde trůnily velké rostliny, zejména z rodu Ferocactus. Po příjemném posezení a ochutnávce nápojů včetně dobrého destilátu jsme se vydali na naši poslední páteční návštěvu.

Stanislav Houdek z Chocně nás přivedl na zahradu ve svahu, kde byla řada stojících pařenišť a fóliovník s pestrou škálou rostlin. Dostatečně široká byla i nabídka k prodeji, čehož jsme hojně využili. Někteří dokonce chtěli kupovat i rostliny mimo nabídku, ale ty účastníkům zájezdu při vyčíslování útraty pozorný pan domácí bryskně odebíral. Popovídali jsme si o distribuci rostlin Klubu kaktusářů Ústí nad Orlicí, kterou má pan Houdek na starost, i o mnohých dalších tématech. Paní Houdková ukázala zájemcům také svou chloubu - sbírku sukulentů, kterou měla na otevřené verandě domu. Poseděli jsme u dobrého pohoštění a tak se rozpovídali, že jsme měli problém dostát svému závazku přijet na místo ubytování do 19 hodin.

Přece jen k přehradě Rozkoš to nebylo, co by kamenem dohodil. Ke zpoždění notně přispěly objížďky, kterými silničáři kolem přehrady Rozkoš nešetřili. Nakonec jsme měli zpoždění jen asi půl hodiny a dorazili jsme do části obce Nahořany Doubravice, v okrese Náchod.

Ubytování bylo skromnější, ale čisté a pro přespání pohodlné a dostačující ve dvou pokojích po čtyřech se společným WC a sprchou. Majitel byl sběratel orchidejí, bonsají, auto skvostně vyřezávaných pažeb zbraní a společně se svou paní byli výborní ubytovatelé. Mj. na další večeři přislíbený daňčí guláš, to se tak hned nevidí. První večer jsme si pochutnali na ovaru s křenem a hořčicí s chlebem. 

Den druhý - 26. 5. 2018

V sobotu jsme po snídani rozjeli další sadu návštěv. Ta první byla u Jaroslava Martince ve Svinišťanech. Hned na dům navazují vytápěné skleníky s bočním chodbami s rostlinami na pultech v úrovni pasu a v druhém patře na úrovni hlavy, kam pořádně viděli jen ti dvoumetroví. Rostlin bylo obrovské množství, rostou vedle sebe, zakleslé, propletené, většina velmi letitá, těžko už by je někdo dokázal rozsadit (a taky kam?). Venku stál rozlehlý krytý altán, v němž jsme si vybrali i nějaké rostliny ke koupi. 

Pak jsme odcestovali do Jasenné. U Dubnů se nedá nahlížet na rostliny jako na objekt hobby, ale jde o záležitost komerční. Nepočítaně obrovských hangárů zaplněných rostlinami připravených nebo připravovaných na prodej, nesčetné semenáčky a mísy s výsevy. Ale zhlédli jsme i hangár se sbírkovými rostlinami. Ohromující množství mohlo nás drobné sběratele přivádět k depresi, ale nestalo se tak, živit se tím nemusíme, nás to prostě baví. Jistěže jsme neodolali nabídce a většina si odnesla nějaké ty úlovky.

V Černilově nás přivítal Zdeněk Richter se zahradou obsazenou pařeništi - lufťáky, fóliovníkem, skalkou. Nezbytné rody Coryphantha, Cochisea, Escobaria, Mammillaria a další, řada obtížně pěstovatelných druhů ze Severní Ameriky. A pokračuje nakupování z naší strany.

V Černilově jsme již zmírali žízní, vždyť od samotného rána panovalo vedro jako v Mexiku. Proto další aktivita patřila pátrání po restauraci. Auta jsme odstavili na třebechovickém náměstí. To jsme obešli a našli dvě restaurace zavřené. Dobří lidé nám poradili jít navazující ulicí a opravdu jsme narazili na restauraci Na roli. Na zahrádce byla volná místa, ale nakouřeno, uvnitř bylo volno, ale od 14 hodin rezervace. Bylo teprve 13, obsluha byla rychlá, slupli jsme svíčkovou a další pochoutky a za tři čtvrtě hodiny jsme odcházeli napojeni, nasyceni a spokojeni k autům. 

Prvním odpoledním cílem byla sbírka Libora Mejstříka, v kaktusovém světě proslulého sběratele a cestovatele za kaktusy. Bohatství rostlin Ariocarpus, Coryphantha, Gymnocalycium, “horizotníků” a nekonečně dalších jsme hltali očima, až jsme i fotit zapomínali (a to byla škoda) a pít nabídnuté nápoje nestíhali. Tady opravdu nikdo neodolal, aby si neodnesl nějakou rostlinu. Zvlášť, když vše bylo správně pojmenováno, v perfektním stavu, s polním číslem. Mnozí jsme už řešili s ohledem na kufry aut problémy “Kam s tím?”

 

A to nebyl konec dne. V Třebechovicích nás čekala ještě jedna sbírka, která patří Josefu Matoušovi. Opět jako základ skleník, stojící pařeniště, zastřešená pergola se sukulentním a kaktusovým rabátkem před ní. Pečlivost, úhlednost, přehlednost jsou hlavní přívlastky pro sbírku přítele Matouše. Pobyt zde byl příjemnou tečkou za dnešním cestováním po sbírkách. Doplnili jsme tekutiny, popovídali si, zakoupili semenáčky za symbolické ceny a přemýšleli, kam dát další úlovky.

Večeři jsme měli stihnout dříve, cca v 17 hodin, protože večer bylo v plánu posezení u přítele Landy s opékáním. To se nám nepovedlo, díky zapomenutí peněženky jednoho z našich řidičů u Matoušů. Tak jsme se vraceli zpátky. Větší starosti nikoho netrápily, tak jsme událost vzali jako drobnou malichernost. A hlad taky nikdo neměl, i když večeře byla “až” v 18 hodin. Jako překvapení nás čekala polévka, jíž jsme měli uhodnout. Vyklubala se z ní rybí polévka, ale ryby z ní cítit nebyly a chutnala i těm, kteří se při pomyšlení na rybí polévku tváříme všelijak. Následoval již zmíněný daňčí guláš, když žertovná paní domácí zjišťovala, kolik kdo chce knedlíků a pak stejně každému dala více s tím, že jsou malé.

Závěrečným bodem dne bylo posezení u Jardy Landy, který má domek na kraji vsi, nedaleko místa našeho ubytování. Jaroslav si nás odvedl k sobě. Při exkurzi po jeho zahradě nás čekalo nejedno překvapení, i když od vlastního kaktusaření už upustil: Netřesky, masožravky, pálivé papriky různého stupně pálivosti, hezké kaly, honzíky a jiné pokojové rostliny, řada různých masožravek, z živočišné říše např. králíci a křepelky. Kamarádi byli z celého dne ještě v ráži a neváhali využít nabídky vydloubnutí nějakého netřesku, získat pálivou feferonku, Achimenes apod. Po ukojení sběratelského nadšení jsme poseděli, popíjeli a jako specialitu ochutnávali smažený choroš sírovec žlutooranžový. Opékání klobás jsme po předcházející bohaté večeři zamítli. Jaroslav zásob využije pro své děti a vnoučata. Navštívil nás i náš nedělní hostitel Jiří Straka, který se rozpovídal o svém nadšení hudebního fanouška. Je třeba zdůraznit i vydatný podíl paní Landové na úspěšném večeru.

Den třetí - 27. 5. 2018

Nedělní ráno bylo ve znamení balení botanických úlovků pro převoz a jejich umístění vedle běžných cestovních zavazadel. Po snídani jsme zaplatili za ubytování a útratu a vyjeli na další návštěvy.

První byla u Jirky Straky, kterého jsme poznali den před tím na zahradním posezení. Jeho domek se zahradou se nachází ve vsi Machov u hranic s Polskem. Zahradou protéká potok, skýtající jak zdroj vody, tak dobrou možnost použití jako chladicího média. Před a za domkem v rozličných pařeništích a fóliovnících byl dostatek kaktusových a sukulentních semenáčků i větších rostlin, z nichž mnozí z nás opět doplnili svou sbírku. Jiří Straka není jen kaktusář, ale také zanícený nadšenec pro bluesovou a rockovou hudbu, minerály, akvaristiku, motýly a kdovíco ještě. Jak to zvládá? Slovu nuda zajisté nerozumí. Manželé Strakovi nás hostili dobrotami, mj. domácími klobáskami, byl čas na kafíčko a další nápoje.

Na hodinku jsme si odskočili opodál k dalšímu kaktusáři Josefu Johnovi, asi 20 minut pěšky. Jeho sbírka není velká (cca 6m skleník a pařeniště), ale je v perfektním pořádku se zdravými rostlinami v dobré kondici. Navíc jsme ocenili i technické vychytávky v konstrukci pěstebních zařízení, v nichž se projevila kutilská zručnost a nápaditost našeho kolegy - kaktusáře.

Po návratu ke Strakům jsme se rozloučili a auty pokračovali dál.

Dojeli jsme k samé hrázi přehrady Rozkoš, její porybný, přítel Miroslav Havel, je majitelem sbírky umístěné v dlouhé řadě pařeništních stolů. V navazujícím skleníku jsou asi z poloviny masožravé rostliny. Popovídali jsme si, doplnili tekutiny, někdo i rostliny. Zde jsme se rozloučili s našim průvodcem Jaroslavem Landou.

Cestou domů jsme se rozhlíželi po vhodné podniku k poobědvání. Na něj jsme narazili při průjezdu Opočnem (restaurace Jordánek). Jídlo bylo vcelku rychle, a proto jsme mohli brzy pokračovat k poslední sbírce.

Tato sbírka se nacházela v kouzelném údolí říčky Kněžny v Rychnově nad Kněžnou. Tomáš Vojtěch se svojí ženou nás uvítali v zahradě. Jen nevrlého jezevčíka jsme si nesměli všímat, ač on nás čile očichával. Podél domu byly ve dvou patrech rostliny v poličkách, rovněž tak v přilehlém skleníku. Zase jsme si našli kousky, které rychle změnily majitele. Příjemné posezení s nápoji, kávou a pochoutkami upečenými paní domácí přiblížilo čas 16 hodině. Bylo třeba se zvednout a šlápnout na plyn.

Doprava byla bezproblémová. Domů jsme se dostali kolem 19 hodiny, unaveni, ale spokojeni a většinou do tmy jsme se zabývali uspokojováním potřeb nově nabytých rostlin.

Pavel Klouda