Výsevy v zimě

MUDr. Vladimír Plesník

Přišel podzim a s ním i první mrazíky, dokonce minulý měsíc mrazy a sníh jako uprostřed zimy. Kaktusy jsou zazimované a nastalo období relativního klidu. V tuto dobu je nejlépe myslet na to jak, v čem, kolik a co si připravíme svými výsevy na příští sezónu. Každý, kdo alespoň trochu vysévá, si předem zajistí některý seznam semen našich nebo zahraničních pěstitelů či firem, pokud ovšem nevysévá semena vlastní. Seznamy je možno vidět na našich schůzkách nebo si je objednat přímo na adresu domů. Nejznámější domácí katalogy semen jsou např. Pavlíček z Chrudimi, Drápela z Brna, Slaba z Písku nebo na sukulenty Pavelka z Příbrami a další. Známé jsou i zahraniční firmy jako Köhres, Uhlig z Německa či Brack z USA, stačí si jen vybrat a pustit se do práce. Většina podzimních a zimních výsevů se provádí pod zářivky do výsevních aparátů, kde mají semenáčky nejoptimálnější podmínky k růstu. Před 25. léty uvedl MUDr. Plesník v Ostníku na pokračování pěkný článek "O podmínkách klíčení semen kaktusů". Ostníky z roku 1973 již vlastní jen několik málo lidí a ti kteří jej mají snadno zjistí, že text je téměř nečitelný. Dovoluji si proto vyčerpávající příspěvek o výsevech semen kaktusů znovu uveřejnit a kdo chce může posoudit zda se za ta léta ve způsobu výsevů něco změnilo.

Lumír Král

O podmínkách klíčení semen kaktusů

Doba výsevu je vždy provázena řadou dobrých předsevzetí a nadějí každého kaktusáře. Neuškodí proto rozhlédnout se po literatuře týkající se výsevů. V tomto příspěvku nepředkládám výsledky svých vlastních zkušeností, pouze jimi koriguji zprávy některých autorů, které pokládám za nedostatečně podložené. Klíčením semen kaktusů a podmínkami, které je ovlivňují se v posledních letech zabýval zejména Karel Zimmer, který své poznatky uveřejňoval postupně v časopise KuaS, další články na toto téma byly zveřejňovány ve Stachelpostu a samozřejmě v našem časopise Kaktusy. Pokusím se o souhrn publikovaných údajů.

1. Vztah bobtnání semen ke stálé teplotě.

Dosud sledováno jen ojediněle, většinou popisován jen všeobecně bez důkazů. Široce je rozšířen názor, že přírodní podmínky na nalezištích (velké rozdíly mezi denními a nočními teplotami) jsou pro bobtnání a klíčení semen kaktusů nejvhodnější, nebo aspoň nezbytné. Zimmer sledoval bobtnání, jako prvou fázi klíčení, u čtyř druhů (Oreoc. celsianus, Cer. peruvianus, Hamat. setispinus a Par. maasii). Semena po přesném zvážení byla vyseta při pokojové teplotě na vlhký písek a každou hodinu převažována. Zjistil rozdíly ve stupni přijímání vody: během pěti hodin u všech semen se váha značně zvýšila, po dalších 10-15 hodinách semena parodie a hamatokaktusu již váhu nezvyšovala, zatím co u oreocereus a cereusu stoupala déle. Výsledkem pokusu bylo zjištění, že semena parodie potřebují ke klíčení jen 20% vody, Hamatoc., a Cereus asi 25 % a Oreocereus přes 30% vlastní váhy.

2. Klíčení semen za konstantní teploty.

Ukazují se rovněž dosti podstatné rozdíly, jsou dvě odlišné skupiny semen - ty, které potřebují k dosažení nejvyšší klíčivosti nižší teploty a ty, které nejlépe klíčí při vyšších teplotách. Rozpětí teplot, za nichž dochází k nejlepší klíčivosti, je značně malé. Za nižších teplot (při 10°C) nejlépe klíčila semena Oreoc. trollii (55%), slabě rebutie a parodie, téměř vůbec neklíčily mamilárie, gymnokalycia, ferokaktusy, espostoe aj. Ale již při 15oC klíčilo 100% semen rebutií, parodií, oreocereusů, cereusů a A. myriostigma, zatím co mamilárie, koryfanty, echinokaktusy, ferokaktusy a další klíčily jen ze 70-85%. Při teplotě 20°C klíčila semena všech studovaných rodů a druhů nejlépe (100%) s výjimkou Reb. minuscula (94% lépe při 15°C) a Echinocactus grusonii (80%, lépe při 25°C).

Teplota 25°C vedla ke 100% klíčení u helianthocereusů, astrofyt, mamilárií, trichocereusů, kleistokaktusů, gymnokalycií, koryfant a echinokaktusů, slabší již bylo klíčení semen rebutií a některých oreocereusů, espostoí a kleistokaktusů. Při 30°C vyklíčily na 100% jen některé mamilárie, koryfanty a ferokaktusy, zatímco rebutie téměř neklíčily. Při poslední skoumané teplotě 35°C 100% klíčily jen ojedinělé druhy Cor. gladiispina, Mam. fuauxiana, Ec. grusonii), většina klíčila slabě nebo vůbec ne.

3. Vztah teploty k rychlosti klíčení.

Byl sledován pomocí výpočtu tzv. střední doby klíčení. Zpravidla stoupající teplota zrychluje klíčení až po určitou teplotní hranici, kdy je klíčení opět zpomaleno nebo zastaveno. Pozoruhodné bylo zjištění značné přizpůsobivosti některých druhů na nižší teploty a to nejen druhů horských, ale i rostlin z Mexika (A. myriostigma, M. ingens a Fer. glaucescens).

Souhrn údajů: Pro výsev směsi druhů a rodů je nejvhodnější stálá teplota 20°C, pro horské rody 15-20°C, pro tzv. Mexiko 20-25°C.

4. Vliv kolísajících teplot na vyzrávání a klíčivost semen kaktusů.

Dosud uveřejněné práce ještě neprokázaly, že by pro klíčení byly proměnlivé teploty nezbytné. Zimmer v jednom pokuse použil semen Par. maasii, R minuscula, Or. celsianus a M. zeilmanniana. Pro klíčení parodie se nejpříhodnějšími teplotami jevily denní teplota 20-25°, noční 15-20°C. Neprokázal však, že by toto střídání teplot bylo pro klíčení nutné. V celé sérii pokusů s větším tepelným rozdílem mezi denními a nočními teplotami (vyšší denní a nižší noční ai naopak) nenašel významnější rozdíl proti klíčení parodie při stálé teplotě. Podobný výsledek získal i se semeny rebutie, kde se ukázala jako optimální stálá teplota 15°C. Stejné to bylo s oreocereusem a mamilárií. Zimmer na závěr těchto pokusů uvádí, že pro klíčení nejsou kolísavé teploty nutné, při nejmenším studované druhy neklíčily lépe než při stálé optimální teplotě. Skutečnost, že semena stejně dobře klíčí při kolísavých i stálých teplotách je zřejmě dána vývojem přizpůsobení se na podmínky v přírodě, není však rozhodující. Někteří autoři ze zkušenosti tvrdí, že u některých druhů klíčivost stoupá stářím semen. Při pokusech s M. zeilmanniana bylo zjištěno, že procento klíčivosti skutečně stoupalo se stářím semene a nejvyšší bylo asi po 12-ti měsíčním skladování. Hodnoty dosažené po kratším skladování se úměrně zkrácení doby snižovaly a nejnižší byly pozorovány při skladování trvajícím pouze 3 měsíce. Obdobně po skladování 14-16 měsíců již docházelo k poklesu % klíčivosti. Tomuto jevu se říká „dozrávání semen“ a byl již zjištěn např. u Eriocer. bonplandii. Semena vybraná z nevyzrálého semeníku potřebovala ke klíčení vyšší teplotu, ale v pokuse nebylo možné objasnit vliv délky skladování těchto semen (dozrávání?) na stupeň klíčivosti.

Je známo, že i mezi kaktusy jsou druhy, jejichž semena lépe klíčí tehdy, jsou-li před výsevem po určitou dobu uložena ve vlhku a chladnu (viz také Ostník č. 5). Zimmer sledoval tento jen u semen Not. submammulosusu, která klíčila během 30 dnů pozorování při teplotách 15-25°C jen v 16-25%. Avšak ta část semen, která byla po 30 dnů uložena při 10oC a pak vyseta při pokojové teplotě, klíčila v 50-60%. Vyššího procenta klíčivosti nedosáhl ani zvýšením teploty. V jiném, daleko šířeji založeném pokuse prokázal, že s prodlužováním skladovací doby semene roste klíčivost při vyšších teplotách. Zvýšení klíčivosti však záleží na skladovací teplotě a na množství světla, které zřejmě ovlivňuje vyzrávací procesy v semenech. Tyto asi lépe probíhají při nižších teplotách, vliv světla lze vyložit rozložením tzv. blastokelinů, které brání klíčení semene již v semeníku.

5. Vliv světla na klíčivost semen kaktusů.

Běžně se tvrdí, že semena kaktusů nutně ke klíčení vyžadují světlo. Při nejmenším některé druhy echinopsisů však mohou vyklíčit v naprosté tmě a v poslední době dokonce Chapmann (1956) a Shurly (1959) tvrdí, že ke klíčení je nutná tma! Bylo zjištěno, že také semena koryfant mohou klíčit ve tmě. Na semenech Carnegiea gigantea a Lemeireocer. thurberi bylo prokázáno, že tmavě červené světlo o vlnové délce 730nm klíčení brzdí, zatím co světle červené světlo o vlnové délce okolo 660nm kl9čení podporuje.

Zimmer v jedné sérii pokusů sledovat vliv množství světla (intensity) a délky osvětlování na klíčení semen. Výsledky ukázaly, že u všech sledovaných druhů kaktusů z rodů Rebutia, Parodia, Oreocer, Helianthocer., Ferocact., Mammilaria, Echinocactus, Trichocereus, Gymnocalycim aj., bylo klíčení semen značně závislé na osvětlení. U naprosté většiny zkoumaných druhu semen ani po 60 dnech ve tmě nic nevyklíčilo s výjimkou Cor. gladiispina a Hamat. setispinus. Množství světla při klíčení však již nemělo významnější roli opět s výjimkou rebutií a parodií, kde se stoupajícím množstvím světla stoupal i počet vyklíčených semen. Výsledky tedy jednak naznačují, že vliv světla na klíčení u kaktusů je rozdílný s ohledem na druh a rod, že však u většiny je ke klíčení světlo potřebné, nezáleží však již tolik na jeho množství (intensitě).

Byl také sledován význam délky osvětlení během 24 hodin. Zvýšení klíčivosti bylo pozorováno u Reb. minuscula, Par. maassii a Oreocer. celsianus po prodloužení osvětlení. Maximální klíčivost měla semena těchto druhů při 20 hodinovém osvětlování během 24 hod. cyklu. U ostatních druhů však rozdíly klíčivosti nebyly významné. Je známo, že modré světlo brzdí klíčení ještě výrazněji než úplná temnota, nebo že světle červené světlo podporuje klíčení více než denní světlo. V pokusech bylo zjištěno, že opět i zde jsou značné rozdíly podle druhů a rodů, neboť u některých druhů byl vliv barvy světle velmi výrazný, zatímco u jiných byl neprůkazný. V podstatě lze však říci, že nejlepší výsledky byly získány při světle červeném světle, kterým rozhodně nelze nic pokazit. Zajímavá je i tabulka klíčení některých druhů kaktusů na světle:

A. ornatum: klíčí při T 15-25°C, nejrychleji při 25°C (68%) a to průměrně za 4,6 dne, nejvyšší klíčivost však je při 20°C (70,4%). 
Par. chysacanthion: klíčí při 15-25°C, nejrychleji při 25° (77,8%) průměrně za 13,5 dne, nejvyšší klíčivost (79%) byla dosažena při 20°C. 
G.mihanowichii: klíčí při 15-30°C, nejrychleji při 30° (48,5%) průměrně za 7,8 dne, nejvyšší klíčivost (91,3%) při 25°C. 
Eric. leninghausii: klíčí při 15-35°C, nejrychleji při 30° (87,9%) průměrně za 2,6 dne, nejvyšší klíčivost (87,9%) při 30°C.

Souhrn: Kolísavé teploty při výsevu nejsou rozhodující, větší význam má teplota a způsob skladování. Většina semen potřebuje ke klíčení světlo, klíčení nejvíce podporuje světle červená barva světla. Je rozdíl mezi % klíčivosti jde-li nám o rychlost klíčení, nebo o nejvyšší podíl vyklíčeným semen.

6. Závěr

Dosud uvedené poznatky o klíčení semen kaktusů lze shrnout asi takto: U kaktusů nelze stanovit obecně nejvhodnější teplotu pro klíčení semen, lze však soudit, že existuje výrazná závislost teploty pro klíčení na přírodních podmínkách na nalezišti toho kterého rodu. Jsou tedy zřetelně odlišné druhy rostoucí na nalezištích, kdy v době klíčení semen převládá nižší teplota a je ta i dostatek vláhy od druhů z teplejších oblastí, které klíčí při vyšších teplotách. Také pokusy s kolísavými teplotami v průběhu klíčení ukazují že studované druhy byly dobře přizpůsobeny na podmínky na nalezištích a že jejich klíčení i při kolísavých teplotách je dobré. Proměnlivé teploty však nejsou pro klíčení nutné. Světlo podporuje klíčení semen kaktusů vždy. U mnoha druhů však stačí ke klíčení i malé množství světla, proto často doporučované zakrývání a stínění výsevů nemá žádný, nebo jen nepatrný škodlivý vliv na klíčení. Byly zjištěny velké rozdíly v citlivosti na nedostatek světla mezi jednotlivými druhy: jako velmi citlivé se např. ukázaly R. minuscula a Par. maasii. Z dalších vlivů na klíčení se uplatňuje vyzrávání semen, působení nízké teploty na semena před klíčením. Často pozorovaná nízká klíčivost importních semen může být zaviněna tím, že jsou sbírány i nedozrálé semeníky. Taková semena lépe klíčí při vyšších teplotách, někdy jsou však tak nezralá, že neklíčí vůbec.

O délce skladovacího období před výsevem píše Ing. Večeřa v článku „Jak klíčí Reb. violaciflora?“ (Kaktusy 69, č. 1). Frailee klíčí nejlépe hned po sklizni, notokaktusy zpravidla během 2. týdne po výsevu, mnohé parodie klíčí již v prvých pěti dnech po výsevu. U semen R. violaciflora dosáhl při výsevu hned po sklizni nejvyšší klíčivosti 98,3%, vše vyklíčilo do týdne od výsevu. Ještě za 6 týdnů po sklizni klíčilo 94,5% vysetých semen. Za 3 měsíce po sklizni klíčivost se snížila na 90%, za 7 měsíců na 58,4%. Autor proto doporučuje u rebutií podzimní výsevy.

O významu pH výsevního prostředí, tedy o jeho kyselé, neutrální nebo zásadité reakci, se zmiňuje např. Ing. Kryštof v článku uveřejněném v č. 2 Kaktusy 69. I drobné semenáčky potřebují nezbytně minerální živiny. V pokusech, které prováděl, nejlépe rostly semenáčky přihnojené živným roztokem 0,05-0,1% Sfinxu. Pri hydroponickém pěstování je třeba spodní polovinu průhledné výsevní misky natřít černou barvou, aby se v zásobním živném roztoku nemnožily řasy, které jinak spotřebují veškerý dusík a podstatně změní pH roztoku. Ještě výrazněji píše o úloze pH substrátu Dr. Schütz v článku „Výsevy-zkušenosti a názory“ (Kaktusy 70, č. 1). Bylo zjištěno, že řada rodů či druhů nejlépe roste v zásaditém prostředí. Také nejlepší výsledky s výsevy do alkalického substrátu byly získány u rodů:Ancistrocactus, Ariocarpus, Cephalocereus, Echinomastus, některé Echinocereusy, Ecephalocarpus, Escobaria, Epithelantha, Gymnocactus, Lophophora, Navajoa, Neolloydia, Obregonia, Pediocactus, Pelecyphora, Pillocanthus, Sclerocactus, Solisia, Thelocactus, Toumeya a Utahia. Tyto poznatky jsou zvláště významné při u nás běžně prováděné desinfekci semen Persterilem, který ještě zvyšuje kyselost výsevního prostředí při nesprávném používání. Dle mých vlastních zkušeností je však odpomoc poměrně snadná: vysévat tyto rody do neodvápněné antuky, do drceného vápence nebo zalít živným roztokem se zásaditou reakcí např. dle návrhu Dr. Pažouta. Dr. Schütz dosáhl alkalizace povrchu výsevního substrátu také poprášením práškovou křídou. Z vlastních špatných zkušeností bych ještě připomenul, že při sterilizaci rašeliny a půdních směsí a rašelinnou parou dochází k rozkladu rašeliny a vzniku silně zásaditého prostředí, ve kterém rovněž nic nevyklíčí.

Na závěr tohoto „seriálu“ je ještě třeba připomenout zásady pro úspěch při výsevech, třeba tak, jak je formulovat př. Jelínek v č. 1 Kaktusy 68:

- před výsevem semen vytřídit, odstranit narušená, malá, nevyzrálá semena; 
- semena vyčistit, mechanicky odstranit zbytky oplodí, ostnů pomocí přesypávání, pak omýt v roztoku chinosolu, hypermanganu (solidní pěstitel tyto práce provádí hned po sklizni); 
- vysévat v čistém, bezprašném prostředí („parádní pokoj“); 
- při výsevu nespěchat, neimprovizovat, „nezdokonalovat“ dokonalé postupy; 
- je lepší dát do jedné misky větší počet semenáčků; 
- obsah CO₂ a minerálních iontů lze zvýšit pomocí sodovky, minerálky, Šaratice, Mikroly; 
- vyvarovat se přehřátí výsevu ponecháním láhve na slunci.

Jestliže semena přes dodržení uvedených podmínek pro klíčení neklíčí doporučuje př. Jelínek: 
- nechat výsev zaschnout a pak znovu namořit; 
- ozařovat horským sluncem ze vzdálenosti 1 m po 0,5-3 minuty (účinný má být ozon i záření - nedoporučuji)` 
- misky s nevyklíčenými semeny nechat vychladnout v ledničce a pak vystavit zvýšené teplotě (pozdě bycha honit, semena vysokohorských rodů měla být skladována v ledničce před výsevem).

Bylo by také možné použít některých růstových látek s chemikálií, které u semen jiných rostlin ovlivňují klíčivost (tzv. stimulátory) i jiné vlastnosti rostliny, ale to je již jiná kapitola, ke které se snad někdy vrátíme.

Přeji Vám, aby tento „výsevní seriál“, který stál především mnoho času, Vás ušetřil zklamání z neúspěšných výsevů. Těším se na Vaše zkušenosti a zprávy pro Ostník.