zajímavosti

Mladí roubovanci

Jsou obdivu a chvály hodné jen letité kaktusy? Jistě si to zaslouží to ony, ale i kaktusář, který je svou péčí doprovodil do vysokého věku. Během let vyrostly, většinou zakvetly, někdy začaly odnožovat. Další překvapení už od nich nečekejme. A mladé rostlinky? První trníky? Přináší radost již pár dní po vyklíčení. Když jejich růst urychlíte naroubováním, dočkáte se zázraků podobných těm na uvedených fotografiích. Je třeba upozornit, že velikost roubů je asi 0,5 cm. Jde o rostliny rodu Echinomastus.

Echinomastus johnsonii v. lutescens:

echinomastus lutescens

echinomastus lutescens

echinomastus lutescens

echinomastus lutescens

Echinomastus durangensis v. minimus:

Echinomastus durangensis v. minimus

Echinomastus durangensis v. minimus

Echinomastus durangensis v. minimus

Echinomastus durangensis v. minimus

Echinomastus erectocentrus:

Echinomastus erectocentrus

Echinomastus erectocentrus

Echinomastus erectocentrus

Na začátek stránky.

červenec 2013, Pavko

Krása Echinopsis

Často jsou módní trendy nevyzpytatelné. Nejsou-li právě v módě rostliny z rodu Echinopsis či Lobivia, nevěřte tomu, že jsou nevzhledné. Právě naopak. Jsou krásné, nenáročné a vděčné za venkovní umístění. Pokud je přestěhujete po uplynutí hrozby posledních jarních mrazíků na venkovní stanoviště, odvděčí se vám lepším vytrněním a kvést určitě nezapomenou. Každý rok je takto, ve volné kultuře, nekryté před deštěm, pěstuji. Zvládnou bez nebezpečí uhnití i delší deštivá období, jakých jsme se dočkali na jaře a v létě 2009. Kterou kytku postavíte ven a dál se o ní několik měsíců nemusíte starat? Velkou výhodou je jejich opakované a bohaté kvetení. Květy jsou nasazovány po celé vegetační období a takřka každý den se můžeme těšit se na překvapení, jakou barevnou kombinaci pro nás poskládají. Když budete zalévat běžnou mobilní zeleň, tak zhruba jednou měsíčně společně s ní přihnojte plným hnojivem i tyto kaktusy. Budou kvést o to více. A až přijde podzim, naskládáte je do příchodu mrazíků do skleníku či na parapet a zpravidla na konci října je uložíte na zimoviště - třeba do přepravek v garáži nebo ve sklepě. A následující rok se vše může opakovat. Jen je nezapoměňte zjara zvykat na sluníčko postupně, ať se zcitlivělá pokožka nepopálí.

echinopsis

echinopsis

echinopsis

echinopsis

echinopsis

echinopsis

Na začátek stránky.

srpen 2009, Pavko

Echeveriím se líbí venku

I když jsou kaktusy velmi rozamnité, doplníme-li jejich expozici jinými suchomilnými kytkami, získá toto místo na kráse a zajímavosti. V předchozím článku je popsána volná kultura kaktusů. Sukulenty rodu Echeveria trochu připomínají přerostlé netřesky. Tak jako ony si o letnění doslova říkají. Vyhovují jim misky s propustným substrátem. Svou nenáročností vyhoví i nezkušenému pěstiteli. Podstatné je šetřit vodou (stačí ta, kterou dodá příroda sama) a nešetřit světlem (plné slunce). Pak jsou růžice echeverií kompaktní, vybarvené a dočkáme se zajímavých květů. Takhle mohou zdobit venkovní prostory až do nebezpečí prvních mrazíků. Na ty pozor, před nimi musí echeverie domů. A pokud se přes zimu vytáhnou, uřízneme na jaře vršek, zapíchneme do substrátu a máme za chvilku zakořeněnou omládlou rostlinu. A šup s ní v červnu ven.

Echeverie

Echeverie

Echeverie

Echeverie

Echeverie

Echeverie

Na začátek stránky.

srpen 2009, Pavko

Pseudobombax s překvapením

Když se mi v červnu 2006 dostala do rukou nová kniha Jana Gratiase Podivné rostliny s kaudexy a pachykauly, hned jsem si se zájmem přečetl kapitoly o rostlinách, které mě těší ve skleníku. Mezi ně patří i Pseudobombax ellipticum. Cituji z knihy: „Květy a plody na u nás pěstovaných rostlinách zatím neznáme, ale jen proto, že dosavadních 10-15 let pobytu těchto rostlin ve sbírkách sukulentářů je doba krátká. Pokud nám však vykvetou, bude to jistě radostná událost...“

Svou radostnou událost jsem prožil 19. - 20. dubna 2006. Zimovaným sukulentům jsem do té doby věnoval jen občasnou pozornost, proto jsem neregistroval, že se na rostlině pseudobombaxu (v této době nepříliš vzhledné a částečně opadané) již nějakou dobu něco děje. Tedy vývoj poupěte mi byl utajen. O to více jsem byl překvapen tím, co jsem spatřil 19. dubna - květ neuvěřitelného uspořádání a velikosti, který charakterizoval široký trs dlouhých, rozevlátých tyčinek s prašníky plnými pylu a nad tím vším na ještě delší čnělce pestíku kralovala blizna. Rád se o tuto radost nyní dělím s návštěvníky stránek.

kvetoucí bombax

Jako dovětek doplňuji to, že sprášení vlastním pylem u pseudobombaxu k vývoji plodu nevedlo a uvadlé zbytky květu časem opadly.

Na začátek stránky.

Pavko

Boj se sviluškou

Asi málokdo, kdo pěstuje pokojové kytky, zeleninu na zahrádce a taky kaktusy, se s tímto drobným škůdcem nesetkal. Kaktusáři mu říkají červený pavouček. Je to však roztoč a tak drobný, že běžným zrakem ho můžeme vidět jako pohybující se tečku. Ovšem škody dokáže udělat pořádné, zvláště když v suchu a teple dostane ideální podmínky pro rozmnožování. Tedy pozor na něj, neboť dříve obvykle spatříme napáchané škody než svilušku samotnou.

Jsou dvě základní cesty boje s tímto škůdcem. Jednou je cesta preventivních postřiků pro ty, kteří pěstují rostliny ve skleníku (v bytě je to problém), druhou je bedlivé sledování rostlin, které svilušku přitahují a bývaji obvykle napadeny jako první (rod Rebutia, Coryphantha, mnohé olistěné kaudiciformní sukulenty) s následným rychlým ošetřením. Co spatříme na rostlině? Jde o postupnou změnu barvy (nezaměňte s popálením). Svilušky totiž vysávají chlorofyl a ztrátou zeleně se mění barva na žlutou, hnědožlutou až bronzovou.

Třetí cesta je cesta biologické ochrany pomocí dravých predátorů. Ta je vhodná spíše pro zeleninu, neboť vítězství predátora bohužel není okamžité, a škůdce páchá další, ale postupně stále menší a menší škody. Ve sbírce však chceme chránit své rostliny okamžitě. Tak nám nezbude nic jiného, než si koupit vhodný pesticid. Pesticidy proti roztočům se nazývají akaricidy, tak doufejte, že se v nějakém OBI, Baumaxu či jinde při dotazu na vhodný akaricid proti sviluškám na vás prodavačka usměje a nabídne vám na výběr z pestré škály výrobků.

Pozor však na neuvážené aplikace. Rozhodně dodržujte pokyny na přípravku a míchejte koncentrace na spodní hranici uvedeného intervalu. Některé kaktusy mají zvlášť citlivou pokožku a snadno se přípravkem popálí. To hrozí zejména u modře ojíněných kousků, např. Myrtillocactus geometrizans. Obrázek ukazuje, jak škaredé skvrny vznikly při aplikaci dříve používaného akaricidu Plictran.

Zatím jako 100 % účinný se jeví Omite 30W (s malým, ale jistým rizikem popálení některých rostlin). Jeden z přátel doporučuje ošetření Sumithionem, který používá ve sbírce i na ostatní škodlivý hmyz a na svilušky má také účinek. Ovšem jsou generace škůdců, na které nepůsobí.

Jako příklad napadené rostliny uvádím na fotografiích kaudiciformní sukulent Fockea angustifolia. Zde ošetření Sumithionem nezabralo a škůdce zocelený touto lázní sáním na rostlině ukájel své choutky dále. Svilušky se rozmnožily natolik, že se objevily i charakteristické pavučinky. Tehdy vytáhl jsem starý Plictran a škůdce zlikvidoval. Před tím jsem pořídil tyto fotografie.

Na začátek stránky.

červenec 2007, Pavko

Kořenovka

Slovo kořenovka vyvolá mrazení v každém kaktusáři. A objeví-li se tento červec na rostlinách doopravdy, musí následovat radikální a tvrdá opatření. Jde totiž o škůdce, který žije na kořenech a objeví-li se u jedné rostliny, nikdo nemá jistou, že není u kytky na druhém konci skleníku. Je jasné, že zdraví kořenů je základem prospívání celé rostliny a úzkostlivá péče o zdraví kořenů je prioritou v celkové péči o sbírku.

"Jak se to sem dostalo?" Na tuto otázku není jednoduché najít odpověď. Proto je nezbytná karanténa pro všechny rostliny nakoupené někde jinde, pro různé dárky a výhry v tombolách. Zvlášť je třebát dát pozor na rostliny z některých hobbymarketů. Pečlivá prohlídka kořenů při přesazování je základním pravidlem. Při masivním výskytu škůdce objevíme nejen bělavé pomalu se pohybující dospělce, ale i vatovitá knízda na kořenech, stěnách květináče a případně pod květináčem. Dalším opatřením je přesazování do zdravé zeminy.

Sám jsem na podobné pohromě získal zkušenosti kolem roku 1995. Škůdce se intenzivně namnožil během zimování rostlin. Jeho likvidace byla spojena i se ztrátou spousty rostlin. Spočívala v opakované (celkem 3x) zálivce tehdy dostupnými insekticidy v intervalu asi 10 dnů. Škůdce na kaktusech byl zlikvidován. Během dalšího období probíhala jeho likvidace na sukulentech a dalších pokojových rostlinách (zbavil jsem se slušné sbírky Saintpaulií). Přesazování do půdy s granulovaným Basudinem vedlo k poškození mnoha rostlin, neboť tento prostředek je dosti fytotoxický. Dnes je k dispozici dostupný Mospilan.

Kaktusáři doporučují použití Confidoru, pesticidu znamého v chmelařství. Stačí velmi nízká koncentrace 1 g na 10 litrů. Jeho účinek jsem vyzkoušel letos v červnu, kdy se škůdce objevil na Matucana intertexta a při přesazování stovek kaktusů na jednom Astrophytum myriostigma. Léčebně i preventivně jsem zalil všechny rostliny roztokem Confidoru. Po uplynutí necelých dvou měsíců mohu říci, že fytotoxicitu jsem pozoroval velmi nízkou, nikoliv nulovou. Negativní účinek lze pozorovat na růstových vrcholech. První obrázek ukazuje rychle rostoucí řízky selenicereusů, druhý snímek redukci vytrnění u starší rostliny Mammillaria carmenae. U několika málo starších rotlin nastaly nepravidelnosti v růstu. Jejich důsledky (možná) zdokumentuji až rostliny více poporostou.


Na začátek stránky.

červenec 2007, Pavko

Případ Vetřelec

Zajímavý úkaz vzájemného ovlivnění roubu a podnože jsem pozoroval po naroubování ariokarpusů na Echinopsis. Ale postupně: Semenáčky různých druhů byly brzy po vyklíčení naroubovány na Pereskiopsis, kde do následující sezóny porostly a mnohdy i odnožovaly.


Poté jsme provedl jejich přeroubování na různé podnože a také na Echinopsis aurea. V několika případech nastal zajímavý úkaz. Rostly nejen rouby, ale ještě více podnože, které se postupně nafukovaly do značných rozměrů - jako by měly nahradit řepovitý kořen ariokarpusu.


Zejména Ariocarpus agavoides moc nerostl a po nějaké době se ukázalo proč. Kůra podnože praskla a pod ní se objevila celistvá nová rostlina Echinopsis. Roub byl tímto neobvyklým způsobem po dvou letech společného růstu odvržen. Možná, že podobně se připravují nové rostliny Echinopsis i uvnitř několika dalších podnoží. Nepřipomíná to trochu film Vetřelec?


Na začátek stránky.

červenec 2007, Pavko

Trhači

Sukulentní rostliny by se mohly stát dobrým testovacím prostředkem pro sledování kvality materiálu květináčů. Zejména rostliny s tlustými kořeny, kaudiciformní sukulenty a bohatě odnožující kaktusy rády předvedou svou sílu. Starší plastové květináče praskají již samy od sebe, ale když jim pomůže vhodná kytka - trhač, je dílo dokonáno. Takto se třeba zachovalo Gymnocalycium mesopotamicum:


Malý prostor květináče může rostlina řešit snahou o únik ven a spolu tlačí z květináče zeminu. Je zajímavé, že Adenium obesum, přestože jeho kořeny značně tloustnou, jako by hlínu požíralo. Květináč na fotografii je napěchován k prasknutí, neboť rostlina nebyla přesazena již dva roky a dolů se tlačící silné kořeny již mu nedovolí stát rovně. Můžete sami tipovat, kdy se květináč roztrhne.


Dobrým trhačem se stala i Sinninigia warmingii. Zatažené rostliny vysazené po 3 - 5 kusech byly zimovány společně s kaktusy a na jaře nebyly přesazeny. To, že jejich hlízy opravdu rostou a jsou zdatnými trhači, dokázala Sinningia toto léto:


Na začátek stránky.

srpen 2007, Pavko

Čarověník

Je tomu již notně let a pro mladší ročníky to může znít jako dávná historie. Na Spálené ulici v Praze bývala kaktusářská prodejna. Pokud jsem se dostal na služební cestu do Prahy, pak má cesta určitě vedla kolem ní. A z těchto dávných časů a z této již dlouho neexistující prodejny pochází jedna z mých nejstarších kytek Kalanchoe longiflora var. coccinea.

Proč začínám v těchto prehistorických dobách? Protože nejspíše věk rostliny a její vegetativní přemnožování hraje roli v nečekaném úkazu. Úkazu, který je znám z dřevin, specialisty je na volně rostoucích dřevinách vyhledáván a pak využíván v okrasném zahradnictví při pěstování jejich zakrslých forem. Úkazu s názem čarověník.

Z Wikipedie si dovoluji citovat heslo čarověník:
Čarověník je chomáčovitá znetvořenina na stromech a keřích, která je tvořena hustěji nahloučenými větvičkami, často odlišného zabarvení, tvaru a uspořádání olistění (jehlic).
Netypický růst částí rostlin může být vyvolán onemocněním, která způsobují např. rez jedlová (Melampsorella caryophyllacearum), vřeckaté houby rodu kadeřavka (Taphrina), roztoči, viry a j. Pokud se tyto postižené části rostliny chorobě či škůdci neubrání, většinou hynou.
Čarověníky vzniklé mutacemi bývají životné, schopné vegetativního množení. Změny zapříčiněné tzv. pupenovými mutacemi jsou dědičné a je jim přisuzován velký význam v evoluci, i když se semeny množí spíše jen výjimečně.

Shluk drobných větviček s drobnými listy se na rostlině začal objevovat již někdy v zimě nebo brzy na jaře, kdy jsem se ovšem při zběžném pohledu domníval, že půjde o nasazení květů. Tato kalanchoe běžně kvete v zimním období. Později jsem si říkal, že asi půjde o semeníky. Byly to ale nedomyšlené nápady, neboť kvetení probíhá na dlouhých květních výhonech, avšak zde šlo o změny ve výšce běžné nekvetoucí rostliny. Před několika dny jsem kalanchoi přesazoval z truhlíku, kde se těšila z letnění společně s dalším sukulenty do misky, v níž po ochlazení půjde na zimování. A tehdy jsem si pozorněji prohlédl, co se na kytce děje. Vzhledem k celkové velikosti rostliny jde opravdovu o miniaturní chomáč, což ukazuje první fotografie. Že je chomáč tvořen nahloučenými malými lístky a větvičkami ukazuje druhá fotografie.



Na začátek stránky.

srpen 2007, Pavko


Valid XHTML 1.0 Strict